něco jsem věděl a už jsem to zapomněl něco jsem cítil ale už nevím co
hlas práce přehlušil hlas křídel na kterých letíš i když tu jsou už o nich nevíš s plechovkou bezového piva co vlastně není pivem odlétáš do neznáma
pohanky tančí kolem ohňů každá z nich vysoká až k nebi kam vlají její vlasy vždy když tu jsou je vidět další tvář skutečnosti další rozměr světa je k nahlédnutí obrovský, nekonečný je to to co jsem viděl ale už zapomněl když oheň vyhasne a všichni se rozejdou další den ještě vyhasínají zvuky v uších potom se rozplynou jako sen něco jsem věděl a už jsem to zapomněl
les osika
rozbalil jsem svačinu utahaný po šichtě servaný a ztuhlý studem no nevoní to nádherně? chléb s mazutem a bludem je znovu vidět co k vidění bývalo a ještě přibylo než se všichni rozejdou každý za svým vlastním pluhem