Stojímprší na mňa dážď z nebačo viac mi treba?Stojíma svieti na mňa slnka jasa vokoľ toľko krás´Hľadímmoje oči sú plné hviezdspomienky z dávnych ciestPadám do jesenného lístiaobloha nado mnou tak čistáNačúvamšepotu riekyrozpráva so mnou vekyLežímdlaňami dotýkam sa zemei vo mne láska driemeDo srdcaponáram sa celáa hrám sa na anjela
Co krásnějšího může být, než na dešti stát, nechat se krásně zmáčet, a nic nevnímat.
Co krásnějšího může být, než nechat se sluncem osušit. Co krásnějšího může být, než vnímat okolí krásu, to třeba v dozrávání klasů, za čistého slunce jasu.
Co krásnějšího může být, nežli Tvoje oči, ve kterých se hvězdy točí. Co krásnějšího může být, než vzpomínky z krásných cest, kéž by jsi mě jimi,chtěla někdy vést.
Co krásnějšího může být, než jen tak ležet v listí, a dívat se na oblohu, jak se krásně čistí.
Co krásnějšího může být, než tiše hovořící řeka, ta která tebou věky protéká.
Co krásnějšího může být, než dlaněmi,dotýkat se země, nechat v sobě proudit lásku, a nevidat ani hlásku.
Co krásnějšího může být, než do srdce ponořit se celá, a pak proměnit se na anděla.