Osud nebo jen nahoda? - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý „Stvořitel asi našel ve vlcích zalíbení, že je nezatížil hloubáním o osudu.“
(A. Bajaja – Zvlčení)

Dost lidí, zaplať Pámbu, se mnou nebude asi souhlasit, ale stejně tvrdím, že s Osudem lze smlouvat. I jej měnit, odmítat, snažit se do něho proniknout a poznávat jej zevnitř i zvenčí… To vše jde. Ale přes výše napsané nikde netvrdím, že to má nějaký efekt. I když smlouvám, nevím, jestli jsem ho někdy usmlouval. Že odmítání mělo nějaký hmatatelný efekt. Co když osudem bylo právě ono odmítnutí, he? A poznal jsem ho už? Eh, tak či tak, stejně nikdy nebudu mít jistotu. Takže nakonec mi zbude jen přemýšlení o tom všem. A přemýšlím o tom rád, to nebudu lhát. Jediné, co nesnáším a neuznávám, jsou výmluvy na Osud. Zde mám jediný přístup: Dobře mi tak!
Co však mohu s jistotou na základě vlastního pozorování říct, je fakt, že kdykoli jsem v životě něčeho dosáhl (a to se netýká zdaleka kariéry a zisku hmotného), tak tehdy, když jsem nad Osudem nepřemýšlel, ale prostě konal. Někdy i zcela nepromyšleně, jen intuitivně. A i když jsem nasekal při tom spoustu chyb a dalo se to udělat úplně jinak a snad i lépe, vždy mne konání hodilo někam, kde jsem na tom vydělal. Ať už jako dobyvatel, nebo obránce hradu. A čím dříve jsem konal, tím lépe.
Jako člověk, který dříve hloubal a těžko se rozhodoval, již dokážu nyní často jednat velmi rychle. Ne zcela bez uvážení a rozvahy, ale někdy i takové jednání může být fajn (jo, dnes bych i tu hubu rozbil, teď, hned, okamžitě, potřebuješ to - tu máš!). Na druhou stranu člověk má ve skutečnosti tolik věcí nastaveno automaticky, že zas až tak moc probrat zevrubně každý čin ze všech možných úhlů pohledu opravdu vůbec nepotřebuje. To by totiž nikdy neudělal nic. Na hloubání o Osudu je dost času až po (s-)konání. Když se tím člověk zaobírá příliš, tak se zastaví často někde na počátku cesty. Sedí na rozcestí… a život je fuč. Pravda, pro někoho je to pohodlné. Ale stejně myslím, pokud Ti tato „souhra okolností“ vrtá hlavou, ať uděláš nějaké rozhodnutí, čin, nebo to prostě pustíš po větru a jdeš si zvolna dál. Toto a ne najdisáci, dá nějakou odpověď.

Lupi » Sosna zvlčelý Pokud pod "konal" zahrneš i "myslel", tak to bych souhlasila.
Já jsem vždycky přemítala, co se to tím osudem vlastně myslí a tenhle tvůj elaborátek mě k tomu znovu přiměl. Nevím to totiž, nic si pod tím nedokážu představit.
Já celoživotně....no prostě jdu. Někdy naprosto neschůdným terénem - a pak se musí přemejšlet, kudy, abys tam bídně nezhynul. Není čas hloubat nad osudem.
Nebo lehčím terénem a i tehdy je co dělat - buď se kochám, nebo přemejšlím, kudytudy cestička
Jak to teda s tím osudem je?
Jo, se smrtí se smlouvat dá (a usmlouvat - ale podruhý to zkoušet nebudu). Kde jsme si o tom psali? Poměrně nedávno?