Ako zem hlboko pooranáako jabloň bez listov,čo na nej sedí vranaako hustá hmla do slnečného ránaako do neba otvorená bránasom túžbou hnanáživotom zvanák radostii bolestiObčas mráz preniká mi do kostía prídu dni,keď prevažujú zlosti často padám do priepastícností i necnostíčas keď myslím len na blbostia pálim pevné mostyto všetko terazutopím v kvapke vodypolejem Savomudupem davompodpíšem 4 dohodyo láske,prítomnosti,čase,o radostikeď poruším ichbudem sa mať v hrsti
buba
Moc krásné,krásné Bea. Ty jsi se otevřela celá. Taky mám někdy podobné pocity, nevím zda jedna dlaň, tolik přestupků pochytí. Já miluji sladkosti, a rád dělám blbosti. Chci se zbavit zlosti, a upřednostnit ctnosti. Mít stále pevné kosti.
Ta krásná,zem a příroda, to musí být,tam někde u Tebe, ta otevřená brána,přímo do nebe. To je kde,žiješ,a je to jak sen, musí tam být krásně,a mlhavá rána, a pooraná zem.Hluboko,hluboko se klaním,před tvým psaním.