Křídla jsou k létání - Diskuze a zkušenosti

Když syn vyrostl, otec mu řekl: „Synu, ne všichni se rodíme s křídly. Ačkoli je pravda, že není tvojí povinností létat, myslím, že by byla škoda, aby ses omezoval na chůzi, když máš křídla, která ti nadělil Bůh.“
„Ale já neumím létat,“ namítl syn.
„To je pravda,“ přikývl otec a dovedl ho na okraj horské propasti.
„Vidíš, synu. Tady je prostor. Až budeš chtít létat, přijdeš sem, nadechneš se, skočíš do propasti. Roztáhneš křídla a poletíš.“
Syn zapochyboval: „A jestli spadnu?“
„I kdybys spadl, nezemřeš. Jenom si uděláš pár šrámů, které tě posílí na další pokus,“ odpověděl otec.
Syn se vrátil do vesnice a šel za přáteli, za kamarády, s nimiž se znal celý život.
Ti nejomezenější mu řekli: „Zbláznil ses? Proč? Tvůj otec je napůl blázen… Na co potřebuješ létat? Nech hloupostí! Kdo potřebuje létat?“
„Nejlepší přátelé mu radili: „A je to pravda? Nebude to nebezpečné? Proč nezačneš pomalu? Zkus se vrhnout ze schodů, nebo vrcholku stromu. Ale… z takové výšky?“
Mladík poslechl rady těch, kteří ho měli rádi. Vylezl do koruny stromu, dodal si odvahy a skočil. Roztáhl křídla, zamával jimi ve vzduchu vší silou, ale bohužel narazil na zem.
S velkou boulí na hlavě běžel za otcem.
„Lhal jsi! Neumím létat. Zkusil jsem to a podívej, jakou jsem dostal ránu. Nejsem jako ty. Moje křídla jsou jen na ozdobu.“
„Synku,“ odpověděl otec. „Abys mohl létat, je třeba vytvořit si prostor s volným vzduchem potřebný k tomu, abys mohl roztáhnout křídla. Je to jako skočit s padákem: před skokem potřebuješ jistou výšku.
Pro létání je třeba podstoupit riziko.
Jestli to nechceš udělat, bude snad nejlépe rezignovat a dál už pořád jen chodit pěšky.“



(Jorge Bucay - Budu ti vyprávět)