Zlepšovatel - Diskuze a zkušenosti

Už dlouho, velmi dlouho se nikdo takového zločinu nedopustil a rozsudek, jímž měl být Zlepšovatel potrestán, by měl být takový, jaký už nebyl vynesen dlouho – od doby praotců. A rozsudek byl nakonec tak přísný a strašlivý, že si nejvyšší soud a civilní obrana blahopřáli, jak náležitě se jim podařilo ten zvrhlý zločin zlepšovatelské činnosti potrestat. Trest zněl: vyhnání z Kupole!
Občané se tlačili z obou stran ulice a v jejich očích byla patrna směsice nenávisti i děsu, když sledovali procesí, v němž byl zlepšovatel vyprovázen kordonem ozbrojených domobranců k Loxodromu. Sázkaři v davu už pilně vypisovali kurzy na to, jak dlouho bude Zlepšovatel za Kopulí umírat a jestli zemře na následky nukleárního záření, jedovatých plynů nebo jej roztrhá nějaké divoké zvíře. Nebylo pochyb o tom, že zemře brzy, neboť všichni občané dávno znali tu starou pravdu, že žádný člověk nedokáže Venku přežít bez ochrany Kopule – oné plastové nebeské klenby, kterou kdysi dávno postavili praotcové a která se táhla od jednoho okraje města na druhý a neprodyšně je svým objetím chránila před venkovními vlivy. Jedinou otázkou zůstávalo, jak dlouho bude umírání trvat a jakou bude mít podobu.
Pár nadšenců seškrábalo v blízkosti Loxodromu z průhledné stěny Kopule zašlou vrstvu prachu, aby bylo vidět Ven, a za slušný peníz prodávali tahle kukátka nadšeným divákům.
Domobranci dorazili i s odsouzencem k Loxodromu. Dav se teď v panice úprkem rozestoupil, že dovnitř proniknou zvenčí nějaké jedovaté výpary, jak se Loxodrom otevře. Mechanismus ještě pořád dobře fungoval, i když už nebyl po celé generace používán. Když Vůdce stisknul knoflík, těžký průhledný kryt se trhavě otevřel. Zlepšovatel se naposledy žalostně ohlédl, načež jej ozbrojenci hrubě odmrštili do těsné komory. Dveře Kopule se zase zavřely a davy přihlížejících tajily dech, když Vůdce natahoval ruku k dalšímu knoflíku. Vnější plášť se s velkým syčením otevřel do toho zeleně jedovatého Venku.
Když se zlepšovatel poprvé nadechl venkovního vzduchu, padl přímo k zemi, rozkašlal se a sevřel se v mohutné křeči. Představitelé civilní obrany s potěšením pokývali hlavami a u kukátek se spustil nadšený povyk, když pozorovatelé napjatě sledovali dění venku a ručičky na hodinkách, aby jim neunikl přesný čas posledního výdechu.
Pak se ale stalo něco strašného. Zlepšovatel pomalu zvedl hlavu z prachu a s náznakem obrovské úlevy v obličeji se zhluboka nadechl. Oči se mu doširoka rozevřely. Posadil se a pozorovatelé v Kopuli sledovali, jak se jeho hruď dme jedním douškem toho neznámého ovzduší za druhým. Lidé byli natolik zděšeni, že začali hystericky křičet, když se odsouzenec zvedl na nohy a pustil se do tance.
„Muselo to nejdřív zasáhnout mozek,“ spekuloval jeden z diváků s nosem přimáčknutým ke stěně Kopule.
Zlepšovatel náhle zarazil svůj tanec a obrátil svůj pohled k tvářím, které na něj zíraly zevnitř Kopule. Usmál se na ně – širokým rozzářeným úsměvem, v němž nebylo ani stopy po zlobě. Dokonce jim začal kynout, aby jej následovali.
V tom okamžiku se už mnozí nedokázali dívat, odvrátili se a vydali se zpět domů, přičemž se třásli zděšením.
Po četných gestech, kterými se snažil udiveným a nechápajícím tvářím ukázat, že se mu nic nestalo a je zcela zdráv, nakonec Zlepšovatel popadl ze země kus klacku a velkými písmeny do země vyryl nápis: „Pojďte ven – vzduch je čistý!“
Jedna po druhé začaly šokované tváře mizet zpoza kukátek. Znovu jim tedy napsal do prachu vzkaz, s ještě větší naléhavostí: „Vzduch je čistý – žádný jed.“ Lidé však nepřestávali odcházet.
Byl už zoufalý, nevěděl, jak se má jasněji vyjádřit, a tak napsal: „Už nepotřebujete Kopuli! Můžete žít venku! Je to tu lepší!“
Po tomto vzkazu už za pochmurnými zdmi Kupole nezůstala žádná tvář a Zlepšovatel zůstal venku úplně sám, nad ním jasné slunce, tělo mu ovíval svěží vítr a stromy, rostliny i práci byli třikrát větší, než uvnitř kupole.
Noviny hned příští den přinášely děsivé příběhy o smrti, která stihla odsouzence za zdmi Loxodromu. Stařešinové města hned svolali bezpečnostní výbor, který nařídil, aby byly stěny Kupole zatřeny neprůhlednou barvou do výšky deseti metrů. A ty z diváků, kteří nebyli svolní k mlčenlivosti nad tím, co viděli, nechali zavřít do psychiatrické léčebny, kde s řeči o životě mimo Kopuli budou brát tak jak mají: jako blouznění nepříčetných šílenců.

G.W.Jones