život v děloze - kdo si pamatuje? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nepamatuji, ale emoce s životem v děloze související, mám z toho, co mi vyprávěla mamka. Udělala jsem si jakýsi obraz toho, jak jsem se tam asi mohla cítit v době, kdy mě čekala, podle toho co aktuálně řešila.

Wiké » bubobubo Dík.
To já se nemůžu moc vyptávat, kdysi jsem to zkusila a nepřineslo to nic dobrého.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mno, divné pocity... takové spíš smrtící , pocit ohrožení života, když to cítila máma. Takové to, že se vlastně nemáš kam schovat, nemůžeš utéct.

Vše pak vyvrcholilo u porodu, kdy jsem s mamkou skutečně zemřela, a pak jsem věřila, že jsem mrtvá ještě několik let poté. V jeden moment mě děloha u porodu začala doslova dusit, stahovat tak, že jsem byla v totální panice (věřím, že po podání umělého oxytocinu, do té doby vše ok). Museli nás obě oživovat. Pocity až jakéhosi zfetování, což se moc nedivím, bůhvíco jí všechno vehnali do žil.

Samozřejmě porod byl a je zásadní, ale v kontextu máminýho těhotenství mi to přišlo fakt už jen jako taková třešnička na dortu.

Dokonce až teď jsem podnikala finální kroky, abych se z toho pocitu smrti dostala, což bylo dost zajímavé. Nenadarmo se říká, že náš nezpracovaný prenatál a porod odpovídají tomu, jak žijeme svůj život. Co nás na naší cestě provází.

Jinak konkrétně si ještě pamatuju hudbu, respektive změť podivnýho hluku - mamka hraje v orchestru a šla na mateřskou hodně pozdě. Ale teda... spíš mě to štvalo... máti říkala, že hráli zrovna docela srance, tak jsem kopala jak divá, ale to už je její vyprávění.

No a protože je hobojistka, tak dodnes však vnímám pocit klidu a bezpečí, když slyším hoboj. Prostě cítím tu esenci matky, jako by mě to kompletně prostupovalo. Což je supr, ale to možná bude souviset hlavně s tím, že to bylo doma celý dětství.

Nevím, proč si některý věci pamatuju, dost to přikládám těm šokovým stavům... tam je to asi vždycky o tom, že to buď nikdy nezapomeneš, anebo to úplně vytěsníš. Nicméně vše mám na bázi pocitové nebo sluchové, zrakově ani ťuk.
Někdy je lepší nevědět, jako v tomto případě. Vzpomínky na mě vždycky působily rušivě a v těchto tématech tím spíš.

Wiké » . Díky moc, Khalio.
Ten pocit ohrožení života mě ťukl.

Já si nepamatuju nic vnějšího, jen co si kdo na začátku myslel, když ještě nevěděli, že tam jsem a když to pak věděli.

Ale hlavní je nějaký stěžejní pocit úhlavního strachu, co se mi omílá - omotání hlavy a stlačování, ale spíš psychické - jako pavučinou - ale to jsem ještě embryo v prostoru - není to porod - aby mě to vytlačuje.

a pocit že páteř není moje, já jsem z tama tehdy vypadla a nedržela pozice, ale když se tam teď snažím držet pozice, tak jsou to tlaky a strach.

Chci dobýt zpátky svoje území (páteř), je za tím stlačujícím polem něco, co ještě přesně nevím.

Podle mě je lepší vědět, když se to vyvalí. Tělu se uleví..

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Iteza, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Stanislav Grof popisoval jednotlivé fáze porodu docela zajímavě. Lze v tom vidět i astrologickou část, kde jednotlivé porodní fáze jsou prý fáze uranská, neptunská a plutonská (byť si nejsem jist, zda přesně v tomto pořadí). Ono koneckonců, s tím může docela dobře souviset i to, jak Tibeťani popisují svá nejrůznější barda, buddhisti svých sedm (či kolik to mají) světů, stejně tak, jako podle raných křesťanů je až deváté nebe to skutečné...
Z astrologického hlediska bych prenatál hledal hlavně ve dvanáctém domě. Já tam mám Pluta a moc si toho nepamatuju, ale to hlavní je neutuchající tlak, bezvýchodnost, nemožnost volby. Tlak společnosti na mámu, tlak mámy na mně (ve smyslu veliké vystrašenosti, abych byl v pořádku - podle všeho byla tehdy máti docela dost úzkostná). Navíc jsem se moc nechtěl narodit, nahoře mi bylo dobře. Po narození jsem byl navíc docela odpojený, náběh na Aspergra, ve svém světě, kde mi bylo dobře, "takže mi dejte všichni pokoj".
Osobně si myslím, že není dobré se v tom vrtat za každou cenu, násilně...prostě tomu dát nějaký čas a mít důvěru v to, že se to vyjeví, vyplaví samo. Někdy nás to ale taky tak trochu samo přinutí. Mám za to, že spoustu psychických nemocí bychom docela dobře "vyléčili" jen tím, že bychom se podívali na to, jaká byla situace v prenatálu...

Wiké » Iteza Takže taky ten tlak.

Já mám hrot 12tého v Blížencích, tak vládce Merkur je v konjunkci se Slunkem, Uranem, Plutem a v opozici na Saturna, ale já mám celej horoskop prolezlej tady tím..si nevyberu, všechno vede sem.

Odpojenost tam mám taky, ta je úplně strašidelná, někdy mě to tam hodí, je to jak být v krabičce a pocit bezmocnosti, že to vlastní silou nejde prorazit a tím si člověk sebe neváží. Až teď ke stáru se v tom udělaly ďoury :-) Připomíná mi to jeden film z Black Mirror - kde zaklejou duši do vajíčka.

No to je jasný, jen pro zajímavost se v tom nemá cenu šťourat, mě to přišlo do cesty těma strašnejma zimnicema v páteři, na to nasedaly chřipky loni, jedna za druhou, trhnutím mě to budilo v noci a byla jsem celá stažená, přitom jsem chodila do nové práce s chřipkama a musela jsem to dát, aby mě nevylili. To co je letošní zimu je jenom odvar, ale pokračuje to, ale raduju se, že to nejhorší mám za sebou.
Odměnou mi je, když někdy cítím na procházkách energii v těle, kde nikdy nebyla. Lechtá tam, je to jako být doma, svoje..

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Prairie, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já si (možná) bohužel na dobu, kdy jsem byla v děloze, nepamatuji. Jenom spíš na konec, (mám to hluboce zakořené) že se mi nechtělo ven. Narodila jsem se 9 dnů po termínu a ještě na mě primář tlačil (doslova, rukama). No, zajímá první zkušenost z mužem.

Pamatuji si na zlomky života po narození do období cca tří let...mně se tady vůbec nelíbilo :) Všechno mi připadalo takové studené, divné, cizí. Celkově nerada vzpomínám na nejranější dětství, ač jsem měla milující rodiče.

Pokud bych ale měla pocitově popsat, jak na mě působí pobyt v děloze, tak určitě bezpečí, zároveň však omezení.

Wiké » Prairie já jsem ve snaze přijít věcem na kloub byla na rekonstrukci porodu v Brně, terapeutka šikovná, bylo nás tam 12.
Nikomu se celkem nechtělo ven, je to tu náročné a rodiče je z nějakých důvodů nevítali.
Aji já jsemmyslela, že nikdy nevylezu a radši tam shniju, ale kupodivu mě nabrala ke konci nějaká vlna života a tlačila jsme se ven. Což bylo radostné, protože jsem předtím nějak v život nevěřila, ani ve svoje síly a aktivitu a zažila jsem přitom, že jsem za sebe bojovala, že jsem byla aktivní. To mě potěšilo.
Horší to měli lidi po nějakých opiátech nebo císařském řezu. Ti do spojení s vlastní aktivitou nepřišli a byli z toho dezorientovaní a taky naštvaní..
Vliv tam mělo, co si tak o situaci myslí maminka, která rodí - když by radši byla někde daleko od toho, to děcko se cítilo strašně samo a nebylo mezi nimi pouto nebo i někdy naschvály v životě - co jsem tam tak mluvila s lidma..