Divoký vítr rozmetal bodláčí,donutil oči,ať zapláčí.Tak nějak smutno a teskno je mi,můj pohled bloudí po zemi.Tam prstýnek se krátce zaleskne,červeným kamínkem blýskne.Zvednu ho a držím v dlani,někdo možná sliboval lásku do skonání...Divoký vítr dál skotačí,moje oči už ale nepláčí.S prstýnkem mířím do tepla pokoje,kde vlídné slovo duši mou zahřeje...
světýlko
S prstýnkem mířím do tepla pokoje, kde vlídné slovo duši mou zahřeje. Oči zajiskří,úsměv na tváři, celé tělo mi září. To co bylo je již v dáli. Já tomu mávám. Novému zítřku se vzdávám. Přijímám a dávám plnými doušky, se silou a odvahou procházím nové životní zkoušky.