Smrt ( sen mojí sestry ) - Diskuze a zkušenosti

Dnes se mi zdál sen, ze Eva umřela. Všude jsi byla se mnou jako anděl strážný.. nevěděla jsem to a nechtěla jsem si to připustit a tak jsem si s tebou povídala, smála se, atd... jednou jsme se bavili a ja se zeptala, jestli vidíš svoje tělo. Řekla jsi že nevidis.. Tak jsem se zhrozila, protože jsem ho viděla a říkám. Jezisi, ja si povídám sama se sebou, že jo? Ne, nepovídas si sama se sebou, povídás si se mnou. A usmála ses. A ja se zeptala: Ale ostatní lidé co tu jsou tě nevidí, ze jo? No, nevidí. Bylo tam hodně lidí. Byl tam i bratr Dominik, dvojčata, atd... Dominik strašně plakal a vůbec se mnou nechtěl mluvit. Něco jsme si řekli, ale už nevím co. Pohádala jsem se s Jirkou.... v tom snu jsem byla s ním. Pohádali jsme se strašně... on totiž umřel ve stejný den,.a to bylo den před tím i Jenda. Prostě se něco stalo a najednou přišel Jirka sám. Byli jsme domluveni, že se sejdeme. Byla to nějaká akce v kulturním domě. Byl tam i můj děda. Viděl, že si povídám jakoby se zdi a jen se usmál. Všichni mě tam respektovali a nikdo se na nic neptal...Jednou jsem se tě zeptala: ,,vážně jsi mrtvá?" ,,Ano, to jsem, řekla jsi." ,,Ale mě to vůbec nepřijde" ...... Byla jsem jediný člověk,.co tě viděl. Měla jsi takový hezký tmavě modrý tričko a černý kalhoty. Byla jsi krásná a celá jsi zářila. Vím to, že mi s tebou bylo strašně dobře. Všude jsi mě doprovázela. Jednou jsem se tě ptala: ,, ty jsi jako duch?" A ty: ,,no to ja nevím, možná jo." A začali jsme se smát. Byla jsi mi strašně blízko a to se mi strašně líbilo. Pro mě jsi neumrela... bylo to takový zvláštní. Jendovu smrt jsem neprozivala vůbec. Jen Jirkovu bolest... Hádali jsme se a ja mu řekla: ,,Nejsi jediný, komu někdo umřel, kdo někoho ztratil. Tak si to přestan vylivat na mě!" On brečel... potom si jen pamatuji, že jsem byla třeba v nemocnici a ty jsi tam byla se mnou... na posteli. Ja byla tak ráda za tebe, že tam jsi. Seděla jsi tam, dívala se na mě a řekla: ,,Víš, jednou tě budu muset opustit." ,,NÉ!!! To nemůžeš udělat! Prosím, nenechávej mě tady samotnou. Nikoho jinýho nemám, prosím, zůstaň tu se mnou!" ,,Musím se vrátit tam, kam patřím", řekla jsi. A opravdu ses začala ztrácet. Ta bílá zář a ta modrá barva pomalu ustupovala.. strašně jsem brečela, křičela, rudla.....doktoři přiběhli a ptali se,.co se stalo. Říkám: ,,Nic!" Nezmizela jsi úplně, pořád jsem viděla obrys, takový stín..... modrý stín. Potom jsem procitla.