Trochu tuším, co mi sen říká, ale i tak by mě zajímalo, jestli k některým symbolům někoho nenapadne víc. Cokoli by vás napadlo, třeba mě to na něco navede, děkuju.
První část - jsem na nějaké konferenci, školení. Vidím muže, mám pocit, že je Fin, ošlehaný obličej, ostré rysy, hodně výrazně vnímám, jak je mužný, ze své podstaty, typ, co se nemusí nijak snažit být takový, je to úplně autentické. Chválí naši zemi, že je dobré, jak tu jdou snadno sehnat drogy, není to tu tak hlídané jako u nich, něco v tom smyslu. Ostatní ho poslouchají, vidím jiného muže, který vypadá naopak až skoro žensky, hladká bílá kůže, vlnité trochu delší vlasy (podobné mým), jemný obličej. Já jen s neutrálním pocitem poslouchám. Co říká, pro mě neni zajímavé, ale jeho tvář ano, i kontrast s tváří druhého muže, to jen ve snu vnímám, nepřemýšlim o tom. Druhá část - ten jemný muž má u sebe nějaké drogy, jde domů asi z té konference a já vidím, že ho okamžitě policie odhalila. Sledují ho, jedou na kole a jsou zároveň přitom ukryti za pohyblivou bílou plentou, jakoby prostěradlo. Normálně by to bylo jako výjev z absurdní frašky, protože jsou mnohem nápadnější, než bez plenty, ale mně to komické ve snu nepřijde. Závěr - Najednou jsem to já, koho policie sleduje. Ocitám se v tmavší ulici před nějakým činžákem, kde bydlím (jen ve snu). Je mi jasné, že je konec, že nemám šanci utéct, nijak se z toho dostat. Vím, že dostanu buď trest smrti, nebo doživotí, že je to něco definitivního. Cítím, jak mi začíná téct krev z nohou, prosakuje skrze boty. Vystupuju asi z auta a jdu rychle do domu, chci vyjet výtahem nahoru do bytu, obstarat nějaké poslední věci. Krev vidím všude i na stěnách i na dveřích výtahu. Cítím drásavý smutek, že o mě přijde můj syn, vím, že už se neuvidíme, z toho nesnesitelného pocitu se probudím.