Když už máme ty dušičky, vzpomeňme na předky. Ale vzpomínejte klidně i dále. Vždyť z těchto pokolení jsme vzešli. (K tématu mne inspiroval příběh mé praprababičky, který jsem dosud neznal. A snad i díky tom, že jsou dušičky, tak právě dnes se ke mně dostal.)
Háňa*
Kdyby žila moje babička, dneska bychom pařily, protože by měla 120. narozeniny. Tak jí alespoň zapálím svíčku, vzpomenu si na ni a pařit budu sama - dám si na oslavu nějakou dobrotu A můžu tady třeba, na její počet, vyhlásit hitparádu babiččiných vět. Ty její nejčastější byly : "Kdo se bojí, sere v síni", "Jaká šla, takovýho našla" a "Hitlera na vás, holomci" - to, když jsme se ofrňovali nad nějakým jídlem. Ale taky mě v životě neoslovila jinak, než Haničko a nikdy v životě mi nic nenařizovala. Říkala jenom "vždycky je víc možností a každá má svoje pokračování - záleží na tobě, jakou si vybereš". Tak babi ... na zdraví ti připíjet nebudu, to by bylo stejně tragikomický, jako když táta dával flašku kořalky tomu pánovi, co ti mluvil na pohřbu, on si ji zdráhal vzít, že tě znal a promluvil ti tam rád, a táta ho, jak byl rozrušenej, pobídl slovy: "Ále, jen si ji vemte, vypijte to na její zdraví". .... Máma z toho chodila kanálama ještě měsíc. Ale pro ostatní to bylo hezké završení pohřbu - já se tlemila a tobě, nemysli si, že to nevím, žes to sledovala zpovzdálí, málem smíchy upadla svatozář Přesně v duchu tvého života - smysl pro takový ten trochu nahořklý humor ti nechyběl ani na smrtelné posteli - to mám taky po tobě - žiješ ve mně dál