Umíme se "správně" ptát? - Diskuze a zkušenosti

Buddha tu v diskuzi o vztahových potřebách napsal důležitou větu - je umění správně položit otázku - která mě inspirovala.

Uvědomil jsem si, že umět se správně zeptat je skutečně klíčové. Pokud se mnou totiž nevhodně položená otázka "nic neudělá", nerozvibruje mě, ale zůstanu v pozici pasivního čekatele na odpověd "shůry", odpověď často nedorazí anebo nebude mít valnou cenu.

Mnohem zajímavější je zeptat se tak, abych si sám dokázal dát odpověď a "vnějšího činitele aneb to "shůry" měl jen jako inspirující trust :)

dám příklad, nebudu třeba vědět, jaký je smysl mého života a budu o to stát.

dle starého zvyku "ptej se a bude ti odpovězeno" budu vytrvale posílat otázky kamsi do prostoru s nadějí, že se tu odpověď brzy dozvím, dostanu ji nějakým způsobem sdělenou.

anebo se zeptám jinak - a jaký smysl, bych chtěl, aby ten život měl?
vykračuji z pozice pasivního čekatele a stávám se tvůrcem, tím, kdo je inspirován "shůry" ale sám sobě odpovídá.


Možná vám to přijde triviální, ale mě to při pátku udělalo príma po těle