Přišlo psaní z velké dálky,kouknu do obálky,kdopak mi to píše,říkám si tiše.Rozložím papíru list a pomalu začínám číst.Slovíčka přítele ztraceného,tolikrát myslela jsem na něho...Zmizel jak nad hrncem pára,jednoho dávného jara.Život celý prožil v dáli,teď vzpomíná,jak jsme si kdysi hráli.Najednou končí to psaní,uprostřed stránky,znenadání.Jiným rukopisem je dopsáno hned:He was fatally wounded.Ledová ruka mi sevřela srdce,to poskočilo a rozběhlo se prudce.Pomíjivý je život náš,udělej proto hned vše co máš,mnohdy už nezbude čas,ten,co tak rychle míjí nás...
světýlko
Ahoj Marci. Udělej si hezký den, Bud sama doma jen. Dvě židle na proti sobě dej a uprostřed bílou svíci. Posad se pohodlně,naproti sebe si představ toho,komu chceš mnoho říci.(maminka) Vypusť své emoce,stezky,pláč,řekni a vykřič ze sebe vše-co a zač. Obě strany si odpustí,uvolní se napětí. Plamen vše spálí,nech to na něm. Přeji hezký den.