Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Alter ego. Kreatura v nás? - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Alter ego. Kreatura v nás?
01.09.2018 - 16:39
player
Alter ego. Kreatura v nás?
Nebo naše pravá podstata zahnaná jen do kouta?
Narodíme se jako jásaví sobečtí badatelé , nespoutaní , energičtí a bez mantinelů. Vlastně rozdíl mezi koťátkem a miminem skoro neexistuje. Oba čekají jen na jídlo a na hru a výzkum a pak zasloužený spánek.
Pak na nás nastoupí "architekti" mantinelů a zcivilizují nás. Je to proces bolestný , při kterém hravost postupně dostává své zákony a zabíjet se taky nesmí.
Alter ego je vlastně naše první já , odklizené za mříže. Ano - býti civilizovaný je dobrá věc. Stejnak se s tím nic moc dělat nedá. Potíž je tehdy, z hlediska společenství , když na tu mříž architekti omylem zapoměli či nedbalostí nestihli dát zámek. A alter ego - naše původní já si občas vyrazí na průzkumy pohrdajíc okolím. Pak nastane někdy i děsivá konfrontace.
A alter egu se na svobodě zalíbí. Napáchá škody a zlomyslně se směje na okolí , které ale nakonec použije represe a nějak ho za ty mříže zase aspoň na čas dostrká.
Ale když si položíme otázku , co by bylo , kdyby ti architekti neexistovali - byli bychom asi opravdu něco podobného tyranosaurům. Kreatury. A krvežíznivé bytosti bez svědomí.
Narodíme se jako jásaví sobečtí badatelé , nespoutaní , energičtí a bez mantinelů. Vlastně rozdíl mezi koťátkem a miminem skoro neexistuje. Oba čekají jen na jídlo a na hru a výzkum a pak zasloužený spánek.
Pak na nás nastoupí "architekti" mantinelů a zcivilizují nás. Je to proces bolestný , při kterém hravost postupně dostává své zákony a zabíjet se taky nesmí.
Alter ego je vlastně naše první já , odklizené za mříže. Ano - býti civilizovaný je dobrá věc. Stejnak se s tím nic moc dělat nedá. Potíž je tehdy, z hlediska společenství , když na tu mříž architekti omylem zapoměli či nedbalostí nestihli dát zámek. A alter ego - naše původní já si občas vyrazí na průzkumy pohrdajíc okolím. Pak nastane někdy i děsivá konfrontace.
A alter egu se na svobodě zalíbí. Napáchá škody a zlomyslně se směje na okolí , které ale nakonec použije represe a nějak ho za ty mříže zase aspoň na čas dostrká.
Ale když si položíme otázku , co by bylo , kdyby ti architekti neexistovali - byli bychom asi opravdu něco podobného tyranosaurům. Kreatury. A krvežíznivé bytosti bez svědomí.
Příspěvky: Všechny | Najdise.cz
01.09.2018 - 17:03
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Naše pravá podstata možná, ale zahnaná do kouta... ne, nemusí být. Tedy, myslím si to. Se správným přístupem k výchově dětí se to možná dá trochu podchytit.
Rozdíl mezi dítětem a dospělým je v principu chápání zodpovědnosti za sebe a své činy.
Touha po jakémsi vymanění z mantinelů, hranic a zažitých vzorců může být prospěšná, ale neměla by jít proti morálce. Nesmí to být totální anarchie, chaos.
Lidé bez hranic a morálních zábran, co jsem tak zatím postřehla, mají jakýsi syndrom nedosyceného dítěte, které i v dospělosti hledá a nenachází, případně nachází a ihned poté bourá. Zakládá si na nějaké vlastní, zcela nedostižné ideologii o svobodě vlastního já, které se na nic neohlíží a dělá si co chce, a to bez jakéhokoliv postihu. Takoví trochu sobečci... touha se osvobodit z vězení vlastních programů, ale zároveň velice lpící na onom "já".
Svoboda je relativní. Svoboda je i iluzorní a také velice, velice nebezpečná.
Takže souhlasím i s tím Tvým posledním odstavcem - bez ´architektů´ bychom nebyli lidmi, ale ani ne zvířaty, spíš něčím daleko horším.
Rozhodně se ale proti konfrontaci s oním alter egem nevymezuji, a myslím, že čas od času není špatné ho pustit "na procházku". Ale na vodítku. Prostě - být si vědomá toho, že tam je.
=====
Naše pravá podstata možná, ale zahnaná do kouta... ne, nemusí být. Tedy, myslím si to. Se správným přístupem k výchově dětí se to možná dá trochu podchytit.
Rozdíl mezi dítětem a dospělým je v principu chápání zodpovědnosti za sebe a své činy.
Touha po jakémsi vymanění z mantinelů, hranic a zažitých vzorců může být prospěšná, ale neměla by jít proti morálce. Nesmí to být totální anarchie, chaos.
Lidé bez hranic a morálních zábran, co jsem tak zatím postřehla, mají jakýsi syndrom nedosyceného dítěte, které i v dospělosti hledá a nenachází, případně nachází a ihned poté bourá. Zakládá si na nějaké vlastní, zcela nedostižné ideologii o svobodě vlastního já, které se na nic neohlíží a dělá si co chce, a to bez jakéhokoliv postihu. Takoví trochu sobečci... touha se osvobodit z vězení vlastních programů, ale zároveň velice lpící na onom "já".
Svoboda je relativní. Svoboda je i iluzorní a také velice, velice nebezpečná.
Takže souhlasím i s tím Tvým posledním odstavcem - bez ´architektů´ bychom nebyli lidmi, ale ani ne zvířaty, spíš něčím daleko horším.
Rozhodně se ale proti konfrontaci s oním alter egem nevymezuji, a myslím, že čas od času není špatné ho pustit "na procházku". Ale na vodítku. Prostě - být si vědomá toho, že tam je.
03.09.2018 - 12:45
| Filtr
player
» tulačka
Myslím že nemůžeme. Ono je to totiž tak , že buď máme něco v genech nebo jsou to mnohdy vjemy hned z kraje života , které prostě přijdou a zakoření se v nás.
Vzpomínám si na takovou banalitku. Bylo nám asi kolem čtyř , když jsme našli šneka se sousedem. Zajímalo nás , co má pod ulitou. Tak jsme se shodli , že ho rozbijem. a kamenem jsme ho rozloukli. Dělal to soused , já jsem přihlížel. Byl to ale pro mě brutální akt.
Zhnusilo se mi to násilí.
Na druhou stranu , když bylo potřeba praštit králíka k obědu , bral jsem to jako obojetnej úděl a nevadilo mi to.Dumám.
Vzpomínám si na takovou banalitku. Bylo nám asi kolem čtyř , když jsme našli šneka se sousedem. Zajímalo nás , co má pod ulitou. Tak jsme se shodli , že ho rozbijem. a kamenem jsme ho rozloukli. Dělal to soused , já jsem přihlížel. Byl to ale pro mě brutální akt.
Zhnusilo se mi to násilí.
Na druhou stranu , když bylo potřeba praštit králíka k obědu , bral jsem to jako obojetnej úděl a nevadilo mi to.Dumám.
03.09.2018 - 17:01
| Filtr
© 2007-2024 Najdise.cz