V jedné diskuzi jsem tu zahlédl něco o kartách a kolem toho lehké nepochopení, možná by stálo za to to trochu rozpitvat.
Výklad karet není podle mne pro každého - úspěšnost závisí i na spojení vykládajícího s vykládaným. Nevím jak, ale spojí se jejich podvědomí a když to zafunguje se spojením vykládajícího s jeho kartama, tak se to celkem i povede.
Nesmí se od toho chtít moc, měly by to být vlastně otázky na vlastní podvědomí (tedy takové, na které se tam dá očekávat odpověď) a měla by tam být plná otevřenost umožňující propojení.
Mám před tím respekt, tak se tomu vyhýbám (absolvoval jsem spíše nechtěně asi 3x a vždy to skončilo tím, že jsem to raději v půlce zastavil, bylo to na mne moc *silné*). Ale základ je souhra celé dvojice a zkušenost a citlivost vykládajícího.
Nisla
Ty Ryba s Lunou v Rybách můžeš vykládát z čehokoliv.A nemusíš Váhat (ASC). Já jsem se ke kartám dostala náhodou a po různých seminářích opravdu zjišťuji, že nelžou. Problém je vždy v lidech a s lidmi, kteří od nich čekají 100% návod a nebo 100% danou věc. Pokud někomu vyjde v karách, že ho např. čeká láska, a dotyčný bude sedět doma, čekat a užírat se tím, že to stejně nebude pravda, tak ona žádná opravdu nepřijde. Ta energie okolo projde bez jeho povšimnutí - nic pro to neudělá a ještě ani není po duševní stránce na ni připravený. Tudíž jeho závěr - stejně je to blbost. Nemám ráda, ani v kartách a ani v astrologii, tvrzení, že se něco MUSÍ stát. Nemusí, ta energie tu bude, ale jak silně mě zasáhne záleží jen na mě. Ano, je energie nepříznivá, přihodí se něco špatného, ale nemusí mě to úplně porazit a nebo mi to dokonce později může přinést něco pozitivního. Takže si až potom uvědomím, že to špatné bylo pro něco dobré. Proč se tedy karet nebo horoskopů bát? Bojí se jen ti, kteří na sobě nechtějí pracovat. A člověk, který by při výkladu řekl - to se ti stane, to tedy bude hrůza, no ty nebožáku nemůžeš s tím nic udělat - by výklady pro ostatní provozovat vůbec neměl. Kartář nebo i astrolog má být psycholog, kouč a ne soudce a kat.
MG34
» Nisla
Píšeš vpodstatě podobně jak to vnímám já.
K tomu strachu z výkladu - částečný souhlas, ale konkrétně za sebe to vnímám jinak - přijde mi to pak moc snadné, nezábavné si to nějak odžít. K životu patří i to, jak vnímáš jemné signály příležitostí a rozpoznáváš je a nakládáš s nimi - dostat to na stříbrném podnose není úplně ono