Až vysvitne slunce ranní, tak vím, že první myšlenka patří Tobě, co asi dělá při tomto krásném úsvitu, je cítit vůně ranní kávy... Až v rádiu ozvou se tóny písní co jsi mi posílal, zas objeví se v očích slza radosti i bolesti, v duši stokrát vyrytá.... Až vzpomínky mě zabolí, které už dávno měly přestat bolet.....tak vím, že jsi stále ve mně......nevinná bolest lásky?
Tak už udělej první krok a nech to co tak bolí a pálí se rozplynout v té kráse vzpomínek, něhy, lásky, já čekám...pořád jen na Tebe ....lásko...tak jestli to cítíš stejně....nenech to umřít....prosím....