Bratr a holčička - Diskuze a zkušenosti

Dnes opravdu velmi zvláštní sen... Poslední sen před probuzením.

Šel jsem navštívit svého staršího bratra. Je to člověk velmi uzavřený. Hovořili jsme spolu na chodbě, bylo vidět, že mne nechce pozvat dále. Už jsem se chystal k odchodu, když náhle se bratr k něčemu rozhodl. Pozval mne dál. Šli jsme do jednoho z pokojů. A tam na posteli byla malá holčička. Nebyl jí ani rok, neuměla ještě chodit, postavit se; jen lézt a sedět. A byla velmi malinká (asi mi zkresluje vnímání můj obří syn, který vedle všech stejně starých dětí je veliký).
Zajímavé je, že v tom snu to prostě byla "holčička". Nikoli děvčátko, nebo miminko, pořád tam zněla "holčička", jako kdyby to mělo zvláštní význam. Jméno nezaznělo. A bratr se o ni pečlivě staral (zcela sám). Čišela z něho k ní láska, jakou jsem u něho snad nikdy v reálu neviděl. I ta holčička ve snu byla šťastná, usmívala se na něho, natahovala k němu ručky, tahala jej za vousy...
Jenže současně v tom snu bylo to, že tajil její existenci. Že ji má doma. Těžko říct, kde k ní přišel, jen bylo jasné, že ne asi moc legálně. Snad ji někde našel jako odložené dítě a ponechal si ji, snad to dítě sám unesl?
Byl to krutý střet dvou pocitů: Na jedné straně hrůza z toho, že někdo snad své dítě postrádá, na druhé straně vidět svého bratra zase šťastného a vědět, že ztratit toto dítě bude to jeho naprostý konec, rána, po které se už nikdy nezvedne. Že ta holčička je posledním poutem a nadějí, která ho ještě nechá nad hladinou. Mít pro co žít.