Jak zapomenout? - Diskuze a zkušenosti

player No - dost těžce. A taky - pomsta patří vcelku běžně do poptávky ženské duše. Sám jsem s ní byl několikrát v životě konfrontován.

Ale asi takhle: zapomenout v podstatě nejde. Odpustit ano , ale to by člověk musel do tý "svý rovnice" jako konstantu zasadit lásku. tU NESOBECKOU , UNIVERZÁLNÍ , VŠEOBJÍMAJÍCÍ (nezaměňovat za zamlilovanost).MOTÝLKA S BLAŽENĚ TŘEPOTAJÍCÍMI SE KŘÍDLY.

TTakže asi bych se prostě odbelhal k zcela jiným věcem. Jede se prstě dál. Nějaký krachlý vztah? No a co? To má přece dvanáct lidí do tuctu. Zkrátka ti vyšumněl a je...když se v tom budeš hrabat , akorát si přivoláváš rakovinu.

Jojo , von ten sex je úžasná věc , ale to to Trojský kůň.Danajský dar od univerza nebo boží špatnej vtip.

player » Nabi* No a naučili tě potlačit hněv? On - pokud už přijde , je pouze zakonzervovatelný , že se člověk ovládne. Ale potlačení hněvu asi naučit lze , ale v podstatě osvícením.

Když mi bylo 18 , hněval jsem se každou chvíli. Na spoluhráče na sportovišti. Řval jem na ně , byl jsem sprostej ,až se dnes divím , že je rodiče vůbec se mnou na to sportoviště pouštěli, ale zvykli si. Mimo tuhle oblast jsem se nasral maximálně na sebe , když mi něco nešlo.

Dneska? Flagmouš. Všechno vidím jako zábavný divadlo.Včetně harakiri vztahů.Dokud to není rakovina kostí...nějaký rozchody , příchody , vchody a odchody - vždyť o co vlastně jde?

Ale tvou poznámku o lidech , kteří si jdou za svým a tyhle věci upozadí - tam vidím ten zásah do černýho.

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele :):):), který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tebe obdivuju ( z těch všech tvých příspěvků co si pamatuju) s jakou lehkostí procházíš životem, vypadá to, že to fakt umíš .

Najdise.cz » player Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Daisybunch, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Už mě ta chuť se mstít po dvou dnech přešla ale bylo vlastně fajn to pocítit, jaký to je. Protože jsem to nikdy předtím neměla. Vnitřně vím, že msta nemá smysl a jenom se obrátí proti tomu, kdo se mstí. A taky vím, že bych msty ukrutně litovala. Že tím ničím hlavně sebe.

Já vím, Plájo, univerzální láska. Ale upřímně, kdo z nás je jí opravdu schopen? Vůči všem bytostem? Pro mě tohle byl vždycky ideál, dokonce jsem si myslela, že už jsem ho skoro dosáhla, protože jsem dotyčného milovala i přes spoustu jeho nešvarů. A pak bum bác a připletlo se tam ego. Jsem si musela přiznat, že té bezpodmínečné lásky schopna teda nejsem.

Ale jo, vím jak to myslíš a souhlasím. Zraněný ego a zraněný srdce to snad časem taky pochopí...