Nemůžu se zbavit pocitu, že samy ženy si už kdysy dávno vytvořily tuto "ochranu z nečistoty", kdy v podstatě nesmí na nic doma sáhnout, nic uvařit, muž se jich nesmí dotknout, a to jeden týden v měsíci.
Bože já chci tento týden v měsíci zpět, chci se zavřit do mestruační chýše.
Jeden týden každý měsíc jen pro sebe a svou regenraci a očistu. Týden nemuset nic dělat a být jen v sobě, případně se stejně "postiženýma" družkama.
Tak proč se ženy tak vehementně emancipovaly - odpojily - zapomněly, že ten čas je nezbytný a byl vytvořen, tak chytře, že to muži a okolí akceptovali (a ještě si mysleli, že jsou to oni, kdo mají tu kontrolu a moc, moc poslat ženu krvácet do chýše, že jsou to oni kdo mají navrch - přitom pravda byla skrytá)
V dnešní době mi to připadá tak nereálné si něco takového vytvořit v tvé plné potřebné míře.
TriVJednom
Ahoj, mám to podobně, ale naučila jsem se s tím fungovat. Když to na mě přichází, většinou varuju bezprostřední okolí, aby čekali jen to nejhorší a nesoudili mě za to. Ve velké míře to pomůže a pak bývám i milá, když cítím od ostatních pochopení.
Loen
» TriVJednom
Vždycky jsem byla na svůj cyklus krásně naladěná (teda v 15-ti asi ještě moc ne ) - ale potom jsem nemenstruovala cca 20 měsíců - to je skoro 2 roky -ufff- a následná menstruace během vydatného kojení byla sporadická... no a ta poslední menstruace (jak je vidno z mého příspěvku ) byla brutál (kojící a menstruační hormonální koktejl, přetažení, nasrání...)
Takže mi de spíš o ten odpočinek a zabavení se každodenních povinností bez toho abych si to musela jakkoli obhajovat...nebo mít pocit, že si to musím obhajovat
PS: kamarádka mi teď na toto téma poslala dva články, tak je posdílím
"Teprve v těhotenství a po porodu jsem pochopila, jak mi menstruace, či spíše menstruační chýše chybí. Něměla jsem pravidelně naordinovaný odpočinek. Život se stal šňůrou perel z jednotlivých dnů a najednou nepřicházely ty dny pro posvátno, duchovní smíření, pro sebe samotnou."