Nemůžu se zbavit pocitu, že samy ženy si už kdysy dávno vytvořily tuto "ochranu z nečistoty", kdy v podstatě nesmí na nic doma sáhnout, nic uvařit, muž se jich nesmí dotknout, a to jeden týden v měsíci.
Bože já chci tento týden v měsíci zpět, chci se zavřit do mestruační chýše.
Jeden týden každý měsíc jen pro sebe a svou regenraci a očistu. Týden nemuset nic dělat a být jen v sobě, případně se stejně "postiženýma" družkama.
Tak proč se ženy tak vehementně emancipovaly - odpojily - zapomněly, že ten čas je nezbytný a byl vytvořen, tak chytře, že to muži a okolí akceptovali (a ještě si mysleli, že jsou to oni, kdo mají tu kontrolu a moc, moc poslat ženu krvácet do chýše, že jsou to oni kdo mají navrch - přitom pravda byla skrytá)
V dnešní době mi to připadá tak nereálné si něco takového vytvořit v tvé plné potřebné míře.
Háňa*
Proč to chtít po mužích, aby nás někam posílali ? To bych si tedy nepřála, co oni s tím mají společného ? Máme přece svoji vůli, vnímáme svoje tělo a pokud potřebujeme, máme možnost si věci zařídit tak, abychom si svoji menstruaci užily, když už tedy chodíme do práce, tak alespoň ve volném čase. Ono také záleží, jaký k ní máme vztah a potažmo ke svému ženství, jako takovému. Já s tím tedy žádný problém nemám - když menstruuju, jsem doma hájená. Ne manželem, který milostivě usoudil, že mám na to právo, ale sama sebou.
Syn ve 2 letech moc nechápe...že si chcu od něj vzít volno a můj chlap "utahanej z práce" má pocit, že celý dny nic nedělám... tak sem měla krapet přetlak
Háňa*
» Loen
Muž utahaný z práce má právo si své pocity prožívat, to samozřejmě. V tom mu ale snad nebráníš. Ale ty máš zase právo prožívat si ty své a nemusíš si je obhajovat. A syn ... nojo, děti. Ale i děti cítí a chápou, že je maminka unavená a potřebuje chvíli klidu, když se na to naučí, že se to občas stává. Jistě, s malými dětmi je toho prostoru méně, ale jistě se nějaký najde. Ikdyž mně třeba syn při tom nevadil, když byl maličký - nějak jsem ho vnímala tak, že k tomu mému ženství patří.