Empaticka terapeutka. - Diskuze a zkušenosti

dan162 » tronco Ano, ví o čem mluví.

" tim v sobe bojuji. Jak se srovnat s nespravedlivosti ve svete." Nijak. Přijmi ji. Nespravedlnost byla je a bude. Jen náš přístup k ní si volíme sami. Jin princip je v tomhle případě lepší.

tronco » dan162

Bosch » dan162 Dobrá rada, pokud se tě nespravedlnost netýká ale těch druhých.

dan162 » Bosch Ani ne, já si tím prošel. Nespravedlnost prožívaná na vlastní kůži pro mne byla vždy začátkem obrany/agrese, často potlačované, nemusela se projevit navenek.

tronco » dan162 Ale kazda potlacovana nebo ignorovana bolest jen roste a roste, az zbyvaji pouhe dve moznosti. Zmena ci silenstvi. Pred silenstvim jsem se naucil zmenit svoji situaci disociacnimi vzorci chovani. Ignorovat prostredi a nebyt duchem pritomen, pokud to jde. Lidi, drzici muj osud ve svych rukach slovy, ze tu nemam co delat, maji pravdu. Nic tu nedelam.

dan162 » tronco Ano, každá potlačovaná bolest roste, až tě zabije. Nebo mne. Jediné, co vede ven, vede přes přijetí a další. Přes likvidaci odporu, který do situace uměle vkládám. Aby to bylo jen reálné nepohodlí, ale ne vztek. Nespravedlnost, ale ne ohrožení. V minulosti jsem s kdečím bojoval - a jen jsem uvízl o kousek dál.

Bosch » dan162 jo, a teď už jsi to pochopil a ukazuješ jen druhou tvář k úderu ty ježíši...

Áta22 » dan162 Já ti člověče nevím, ale když si tohle řeknou a budou myslet všichni, tak ženy dodnes nemají právo volit a jinde je apartheid? Vím, že to vytrhávám z kontextu. Nemyslím tím, že by jedinec měl zachránit a spasit svět, ale ve svém okolí se může spravedlnosti zastat. Na druhou stranu souhlasím; v tomto případě bych to nechala být, nějak tou situací proplula; nevidím, neslyším, nereaguji a prostě rychle pryč.

dan162 » Bosch Omyl, asi jsem to nevysvětlil dobře. Mohu se bránit, ale nemusím, mám volbu, nevidím rudě. Líbí se mi to tak víc. Předtím to byla jen jednosměrka, jediná reakce byl boj, vzedmutí, energie. Někdy je lepší než boj utéct, jindy dělat mrtvého brouka.

tronco » dan162 Casto se nam zda, ze zaklekneme pod tihou osudu, ktery se nas snazi jako naklonena rovina snad stahnout zpet, ale pritom jsme zakleknuti na care noveho startu...

tronco » dan162 P.S. Je mi sympaticke, ze nemas tendence zevseobecnovat (kam obcas sam zklouzavam), ale mluvis konkretne z vlastni zkusenosti.

Bosch » dan162 Občas vidí každý rudě, pokud ne je to jen otázka dočasné absence patřičných impulsů nikoli odolnosti či vyspělosti či vypracovanosti organismu jak si někteří nalhávají.
Okolnosti odhalí v člověku věci které si nikdy nemyslel že je má a to v každém věku a právě když to nečeká a myslí si že má věci "pod kontrolou".

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ZA 6 MINUT, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
jeste jen doplnim - aby to bylo zcela jednoznacne/ bylo s nicim nezamenitelne
ze je naprosty(neslucitelny) rozdil mezi agresi - coz ja vnimam ciste jako tzv. muzsky prvek - JANG
a mezi VZDOREM
vzdor to uz je neco pseudo(neco umele)
kdyz me nekdo napadne a ja
mu uprostred boje dam pres drzku - a v ty agresi budu - nebudu z ni vystupovat - nebudu tu agresi citit jako spatnou(moralne spatnou) - tak jsem z obliga

naproti tomu vzdor - je uz reakci intelektu(ega) na tisic a jednu moznou vec/ na tisic a jeden mozny jev

bejt Dusanem priucim se od tech Romu - malinkata minorita zijici uprostred moře naprosto odlisny kultury - a i presto si dokazali zachovat sve zvyky/obyceje - napriek vsemu

a nebo bych to zkusil pres ty verici - pokud ja bych byl verici, tohle by byla jedna z prvnich veci co bych udelal
kontaktoval bych nekoho z krestanske komunity
pozval ho tam
prevypravel mu ten pribeh a poprosil ho o radu/ o pomoc
(tohle nemyslim jako vtip - ja svyho casu zil v krestanske komunite, a to i presto ze vericim nejsem/ nikdy jsem nebyl)

dan162 » Zg To není diskuze o vteřině, kdy situace probíhá, ale daleko před ní. Vím z minula, že na něco jsem divně chytlavý, že startuju na první našlápnutí, tak to řeším dopředu přijetím minulé situace, jen si třeba představím jako současnou a přijmu fakt té nespravedlnosti, aniž bych se bál, měl odpor, chtěl bojovat, něco dusil. Asi by to šlo líp ruškou, tohle jsem dělal ještě před ní. Představoval jsem si nejhorší možnou situaci, čeho se vlastně obávám, co je to nepřípustné a přijímal možné následky. Ano, může se stát, přijímám i tu nejhorší myslitelnou variantu... Když pak přišla ta situace v reálu, mohl jsem si zvolit, co udělám, žádný adrenalin ani nutkání ve mne nebylo. Přijetím by to nemělo skončit, já tehdy dál nešel, je možné, že v nějaké situaci by se ukázalo, že tam ještě něco zbylo.