V naší kultuře jsme silně pod vlivem kategorizace myšlení která začíná prvním rozlišováním na ano/ne a pak tvorbou skupin a podskupin vlastně všech oblastí které nás obklopují. Původ kategorizace myšlení lze dohledat v době vzniku primitivních náboženství pouštního typu kde šlo o přežití, a tedy odpovědi na základní otázky byly odpověďmi života a smrti. Šlo například o určení trasy k nejbližší oáze kde i malá odchylka představovala jistou smrt. Je to tím směrem 8 dní tečka ano vše ostatní je ne-smrt. Blíží se bouře ano ne vše mezi tím nemá místo protože když se včas neskryjeme jsme mrtvi. Nepřesnost se nepřipouštěla a jediný způsob jak přežít byla potřeba kategorizovat jevy na základní otázky a odpovědi sdělitelné i tomu nejprimitivnějšímu tvoru i jen kýváním hlavou. I tak povstalo dualitní myšlení se svým bohem a ďáblem dobrem a zlem a všemi dalšími kategoriemi co nás obklopují a zřídka kdy si uvědomujeme jak moc jsme v jejich zajetí. Jsi muž/žena, muž ano-žena-ne(co homosexuálové bisexuálové metrosexuálové asexuálové..?) Bůh/ďábel..a co nevěřící? Třetí možnost? Zabít bezvěrce! Jak snadný nástroj moci, že? :-) Aneb kdo nejde s náma jde proti nám. Dualitní dělení světa na ano/ne, dobro/zlo je příčinou nepochopení jednoty jakožto základu ze kterého vše vychází a do kterého se opět navrací. Vaše názory vítány.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
Abelas
Já ti nevím, podle mě je přesah dualitního vnímání umožněn přijetím paradoxu jakožto konstanty, která je pro člověka, který s sebou vleče své "pouštní" dědictví nevyhnutelně bolestná... :)
Bosch
» Abelas
To ano s tím souhlasím. Jenomže nepřijetím toho paradoxu se stáváme zase něčim jako robotem zajatým v konceptuální mysli. Ztráta sebe sama, duše. Může to být ale i sladké zapomnění svého já, odložení toho otravného zřece připomínajícího nám neustále kým jsme a za co vše neseme odpovědnost. Obojí může být velmi náročná ale i žádaná pozice. Žádost po žití v dualitě, anebo zřeknutí se této žádosti ve smyslu prožívání jednoty. V těch žádostech může byt háček bolesti myslím si větší.