Hrávala na housle (někdy na klarinet) Sedala na balkoně našeho pokoje a hrála Vracela jsem se z terapie večer (Berte ty léky slečno!)
Hrávala na housle (někdy na klarinet) Plakala beze slz Byla noc Bylo ticho Bylo Byly jsme Tiše jsem bosa došla na balkon Hrála na housle a dvůr sanatoria podobal se rozbouřenému moři Mlčím Mlčela jsem Okna domu v dálce svítila Někdo kdesi v dáli města umíral
Hrávala na housle (kdosi v protějším pokoji zakřičel) Hrála bylo ticho plakala beze slz a já plakala s nimi
Hrály jsme a dvůr sanatoria podobal se černé propasti Housle se leskly ve světle měsíce Smyčec byl nabroušená břitva Ale já žila Žila jsem
Housle pomalu utichaly a já plakala Stály jsme na palubě Titanicu a věděly jak to celé dopadne
Housle mlčely a ticho nad nemocničním dvorem podobalo se psanému příběhu
Položila jsem jí hlavu na rameno Nejistou rukou hladila má křídla a já pozorovala její jizvy po jehlách (drogově závislá)
Plakala jsem a můj stín pod oknem podobal se andělu
Hrávala na housle (někdy na klarinet) Sedala na balkoně našeho pokoje a hrála Byla noc Bylo ticho Bylo Byly jsme (Dozorce o patro níž zakřičel: Tak se sakra uklidněte!) A bílé peří se snášelo na nemocniční dvůr jako sníh
Hraje na housle (někdy na klarinet) a její jizvy podobají se dírám po střelbě (drogově závislá)
Hraje na housle a občas si vzpomene na nemocniční pokoj slzy a bílá křídla
Marhon
teda, když sem tuhle báseň otevřela, chtěla sem hned vypadnout. jak to nemá tvar a verš, tak to většinou nečtu a do toho závorky, který vysloveně nenávidim.
ale pak sem přečetla první řádek: "Hrávala na housle..." a pak dál .... a tvářila sem se že tam závorky nejsou .... naprosto dokonalý úžasný krásný.
Sosna zvlčelý
» Marhon
Mívám to obdobně. Ale zase umět vsadit ságo, kam zdánlivě nepatří, až to tak neladně začne ladit, že i formy, které se navzájem nesnáší, se zde nejen snesou, ale dokonce i rajcují, to je kumšt! Tady je to kořením, které vytvořilo naprosto jedinečnou příchuť, kterou nedokáži pojmenovat, ale vím, že je mi libá.