Co jsem vlastně zač? - Diskuze a zkušenosti

Ahoj,
jsem tu sice nová, ale pročítala jsem mnohé diskuse a možná by mi mohl někdo pomoci. Také už dlouho pevně doufám, že by někdo mohl mít stejnou zkušenost, jako já. :) Popravdě nevím, kde začít, aby to nevyznělo přehnaně, nebo prozaicky, takže to nebudu brát nijak dopodrobna, ale kdykoliv se můžete zeptat. Setkala jsem se i s velice negativními reakcemi, kterých se právě bojím. Nevím, jak začít. Snad jen, že odmala jsem vídala duše mrtvých lidí a nikdy se jich nebála. Ze začátku jsem si je pletla s živými lidmi, někdy jsou to jen barevná světla, nebo siluety postav, ale nikdy nejsou děsiví. Dlouho jsem vlastně ani nevěděla, že se jedná o "duchy". A jen někteří mluví jako lidé. Později jsem začala vídat barevná světla okolo lidí i zvířat. Někdy jsou různobarevná, nebo se překrývají jakoby to byly vrstvy pestrobarevného skla. Zvířata mívají obvykle jen bílá průsvitná světla a někteří lidé mívají i různé přídavky na těch "světelných tělech." Znám ženu a ta má na hlavě zelenou jakoby skleněnou korunu z jasného světla a muže, kterému přes rudý jas není vidět do tváře. Je toho mnoho, co jsem za ta léta zažila. Občas dokážu vidět pohyby větru, nebo elektromagnetických vln ve vzduchu. Vzpomínám si na určité okamžiky z míst, kde duše nemají těla. Dokážu lidem poslat energii na dálku, aby měli dobrou náladu, nebo se uzdravili z nemoci (bohužel se zatím neumím sama očišťovat, takže nakonec onemocním já sama). Dnes je mi 25 let a pro svou antisociální povahu jen sedím doma a čtu si. Trpím sociální fobií, nedokážu mluvit před lidmi ani když jde o maličkosti a sebemenší nadávky mě dohání k slzám. Vlastně se dodnes chovám jako dítě s filosofií Malého prince. Mám pár kamarádů, se kterými si dopisuju a rodinu, která o mně ví skoro všechno. Nebudu nadále popisovat svou povahu, už tak je můj příspěvek dlouhý až moc.
Moje "světelné tělo" má totiž také jisté nezvyklé části - dvě obrovská modrá křídla, se kterými jsem se naučila žít a nemluvit o nich s každým, s kým se seznámím. Jelikož nejsou hmotná a většina lidí je nevidí, bývá časté, že jimi lidé prochází a vráží do nich. Dřív jsem měla pocit, že to bolí, ale je to dost podobné, jako když strčíte ruku do proudu vlažné vody. Občas se mi stane, že s nimi do něčeho omylem nabourám a ono to spadne na zem, ale to bývá opravdu málokdy a ani nevím, čím je to podmíněné. Někteří lidé moje křídla vídají také. Bývají to děti, které se za mnou otáčí, a pak se na ně ptají rodičů, nebo mimina v kočárcích, která se na mě smějí (ne všechna samozřejmě). Občas to bývají i dospělí lidé natolik staří, že za mnou jen přijdou a potichu se ptají, kolik času jim zbývá, nebo jestli existuje nebe. Na tu první otázku odpověď neznám, ale občas jim vyprávím o životě mimo tělo, o světle a teple a že se není čeho bát. Ale proč tohle celé vlastně píšu. Vím, kdo jsem a vím, že bych měla lidem pomáhat, nicméně pořádně netuším jak. Díky své citové zranitelnosti a sociální fobii mám strach si kohokoliv pustit k tělu, nebo se někomu svěřit. Nevěděl by prosím někdo, jak se dostat z téhle situace? Sama cítím, že bych mohla pro lidi dělat mnohem více věcí a chci je dělat, ale iracionální strach mi brání se k nim přiblížit. Tuším, že by nás tu mělo být víc, ale možná jen neumím dobře hledat. :)
Četla jsem pár knih od Lorny Byrne a jednu od Doreen Virtue. Oběma ve většině věřím, ale ani jedna nepopisuje mou zkušenost.
Také jsem nedávno absolvovala regresní terapii a stejné "problémy" jsem měla i v minulém životě a vlastně vedly i k mé předčasné smrti v devatenácti letech.
Jsem hrozně zmatená, poradí někdo alespoň v něčem, prosím? :)