Smích vers. soucit - Diskuze a zkušenosti

Marcie Myslím, že je veľmi zlé, keď sa smejeme dieťaťu, keď sa hnevá ... skôr by som mu vážne povedala, že chápem, že sa hnevá a tiež uznať dôvod jeho hnevu ... u dospelého (blízkeho!)zasa občas pomáha, keď sa súcitne zasmejem a on sa vtedy preladí a začne sa tiež smiať na svojom hneve ... ale myslím, že hnev ako emóciu treba brať vážne, čo je v tejto umelo "usmievavej" spoločnosti celkom problém ...

Najdise.cz » Marcie Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Petr204, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Dobrý je zkusit ten hněv poznat,stát se hněvem,pochopit jeho skutečnou příčinu.Když má někdo vztek,je jedno jestli dítě,dospělí,tak ho většinou všichni odsoudí nebo ho napomínají.Všimli jste si dítěte,když se vzteká?Dítě splyne se vztekem a po chvilce už ani neví,že se vztekalo.A dospělí?Naštve se,třeba si uleví a pak nastoupí svědomí a v hlavě jede obhajování,vyčítání atd.Jak můžem něco pochopit,být samy sebou,když nic neprožijem.Sám miluju klid,harmonii,ale i vztek a hněv patří k životu,jen je to třeba pochopit.Vždyt i příroda se vzteká,viz.třeba bouřka,tornáda,je to pouze k nastolení rovnováhy.Takže já se zachovám podle toho jak jsem v dané situaci vědomý.

MG34 » Marcie Řekl bych, že dítěti se hlavně když je malé nemá moc ustupovat. A nejednat s ním moc v rukavičkách, protože pak z něj vyroste přecitlivělá třasořitka, která se rozbrečí hned jak se na ni někdo škaredě podívá.

Nicméně to se chytáš úplně jiné věci než o které je ten případ - a úplně to tím zazdíváš... Ten příklad je použitý proto, že je z praxe, nehodnotím zde jestli je to dobře nebo špatně, ale jak zde funguje vztah oběť vers. smích vers. soucit.

MG34 » Marcie Hm a přitom je to úplně jednoduché, resp. alespoň pro toho, kdo není v emocích neřízená střela...

Buď si z něčeho dělám srandu anebo s tím něčím soucítím. Ale oboje současně je vyloučeno.

V případě toho dítěte je mix smíchu a soucitu možný jenom proto, že ten smích se vztahuje k malinko jiné věci než ten soucit. A to je celé, co jsem chtěl v případu ukázat - v daném kontextu je naprosto irrelevantní, jestli je dobře nebo špatně se dítěti smát.

Jo a nepočítá se ani mix typu "navenek hraju soucit, ale ve skutečnosti se směju". Důležité, co je uvnitř, ne co je navenek.

A když je příkladem třeba nějaký trapný "humor" 4.cenové skupiny - ála Zdeněk Troška (tady v diskuzi celkem běžná věc) - tak v takovém případě když se někdo nesměje, teoreticky by měl soucítit. Ale ten soucit se většinou přetaví do hněvu, pohrdání, nezájmu - protože takový styl "humoru" je pro hodnotitele trapárna. Což je ale problém - měl by zůstat u toho soucitu nebo max. u nezájmu.

Obráceně když někdo soucítí a zase se to přetavuje do hněvu, pohrdání, lhostejnosti, tak je asi spíše záhodné přejít na ten humor (ale ne ten humor 4. cenové, protože to by byl bludný kruh).