Seděli jsme onehdá U tří panáků. Přišla tam jakási děva , taková dosti temperamntní a že si chce k pánské společnosti přisednout. Já ji neznal , ale kdosi od stolu ano. Začala docela v dur , že chlapy zná a že o nás ví první poslední a tak. Natřásala se , jak pávice.
Tak se jí dotyčný , ten co ji znal zeptal: "A máš ji chytrou?" Chvíli jsem přemýšlel , kam jeho otázka směřovala , za okamžik mi secvaklo.
"Hm. Nemám. Úplně blbou." To byl teda prudký akt sebereflexe. Na to , jak působila suverénně , by jeden čekal blahořečení svému klínu.
Nejdřív mi byla nesympatická. Ale pak , jak učinila tohle doznání , tak jsem se rozesmál , zbytek stolu taky a ona taky. Děva se jen chytila za čelo a pravila:
"No co už mám dělat?,"
Povídám: Jak říkal Lenin: učit se , učit se , učit se.
terere
» player
no to nemůžeš vědět,jak to má v hlavince nastavený, tady se určitě mozek přestěhoval jinam a pak to přišlo -co slovo,to perla- a slečna byla hlavně středem vašeho zájmu,no o to jí určitě šlo