Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Cesta do Damašku Alfreda Fuchse - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Cesta do Damašku Alfreda Fuchse
01.02.2018 - 16:02
Bosch
Cesta do Damašku Alfreda Fuchse
Vyjímám odstavec z biografie Alfreda Fuchse Cesta do Damašku (autor Dr.Ctibor Mařan) který má za cíl nastínit rozdíl v chápání utrpení v tradici křesťanů a židů.
Alfred Fuchs novinář a konvertita zemřel v Dachau 16.února 1941, zanechal však za sebou pozoruhodné dílo.
_______________________________________________________________________________
"Utrpení bylo chápáno židy vždycky jako trest. V křesťanství však se stává tajemnou spoluúčastí na vykupitelském smírném díle Kristově a prostředkem vnitřního zdokonalení.
V tomto bodě se stýká křesťanství s hrdinským pojetím smyslu života, jak jej chápali i naši pohanští předkové, kteří viděli ve smrti bojujícího hrdiny cosi největšího."
"Cesta do Damašku" s.28
_______________________________________________________________________________
Je zřejmé že v naší ateistické společnosti může nastat rozpor i v chápání utrpení dnešního běžného člověka a člověka nábožensky založeného když opomineme rozdíly v chápání utrpení v náboženstvích samotných.
Zajímalo by mně jak se s otázkou utrpení vyrovnáváte.
Souhlasíte s postojem židů nebo křesťanů, máte jiný postoj, anebo je zapotřebí si takovou otázkou vůbec zatěžovat mysl?
Nechť doufají v tebe, kdo poznali jméno tvé, neboť neopouštíš, Pane, hledajících tebe.
Žalm IX.,1 Římský breviář Vyšehrad Praha 1937
https://www.podzemni-antikvariat.cz/…
Alfred Fuchs novinář a konvertita zemřel v Dachau 16.února 1941, zanechal však za sebou pozoruhodné dílo.
_______________________________________________________________________________
"Utrpení bylo chápáno židy vždycky jako trest. V křesťanství však se stává tajemnou spoluúčastí na vykupitelském smírném díle Kristově a prostředkem vnitřního zdokonalení.
V tomto bodě se stýká křesťanství s hrdinským pojetím smyslu života, jak jej chápali i naši pohanští předkové, kteří viděli ve smrti bojujícího hrdiny cosi největšího."
"Cesta do Damašku" s.28
_______________________________________________________________________________
Je zřejmé že v naší ateistické společnosti může nastat rozpor i v chápání utrpení dnešního běžného člověka a člověka nábožensky založeného když opomineme rozdíly v chápání utrpení v náboženstvích samotných.
Zajímalo by mně jak se s otázkou utrpení vyrovnáváte.
Souhlasíte s postojem židů nebo křesťanů, máte jiný postoj, anebo je zapotřebí si takovou otázkou vůbec zatěžovat mysl?
Nechť doufají v tebe, kdo poznali jméno tvé, neboť neopouštíš, Pane, hledajících tebe.
Žalm IX.,1 Římský breviář Vyšehrad Praha 1937
https://www.podzemni-antikvariat.cz/…
Příspěvky: Všechny | Bosch
01.02.2018 - 21:35
| Filtr
Bosch
"A je mnoho slov v písemném díle Alfreda Fuchse, která by měli zvláště mladí lidé číst.
Dr.Fuchs byl člověk mladý duchem. Bylo to proto, poněvadž se denně obnovoval před oltářem, denně předstupoval před Boha ve svatostánku - "Introibo ad altare Dei, ad Deum qui laetificat iuventutem meam" - "Přistoupím k oltáři Božímu, k Bohu, který obveseluje mládí mé"."
S.27
Dr.Fuchs byl člověk mladý duchem. Bylo to proto, poněvadž se denně obnovoval před oltářem, denně předstupoval před Boha ve svatostánku - "Introibo ad altare Dei, ad Deum qui laetificat iuventutem meam" - "Přistoupím k oltáři Božímu, k Bohu, který obveseluje mládí mé"."
S.27
01.02.2018 - 22:32
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Přemýšlím nad těmi křesťany v souvislosti s hrdinským pojetím života. Křesťanská mystika hovoří v souvislosti s utrpením o proměně Krista. C. G. Jung vnímá tuto proměnu Krista skrze utrpení metafyzicky. Zmińuje, že se průběh proměny dostavuje v podobě trestu jako nejvyšší stupeň prodělání utrpení - v iniciaci člověka.
Mně se líbil v jeho pojetí opis kříže jako symbolu utrpení:
"Kříž znamená řád oproti neuspořádanosti, resp. oproti chaotičnosti beztvarého davu. V oblasti psychických procesů má rovněž funkci středu, který utváří řád a proto se také objevuje ve stavech psychického zmatku jako mandala rozdělená do čtyř částí, přičemž psychický zmatek je většinou způsoben invazí nevědomých obsahů. Kříž měl pro rané křesťanství - gnostiky, funkci jako to, co Východ odpradávna chápal jako átmán, tj. jako bytostné já. střed je myšlenkou celosti a definitivnosti. Připomíná dichotomii veškerenstva - polaritu."
C.G. Jung, Obraz člověka a obraz Boha.
Tahle představa "nosit svůj kříž" v rámci osobnostní proměny je mi bytostně blízká. Jde o přijetí utrpení, které není apatické, ale transformační. Tvůrčí.
=====
Přemýšlím nad těmi křesťany v souvislosti s hrdinským pojetím života. Křesťanská mystika hovoří v souvislosti s utrpením o proměně Krista. C. G. Jung vnímá tuto proměnu Krista skrze utrpení metafyzicky. Zmińuje, že se průběh proměny dostavuje v podobě trestu jako nejvyšší stupeň prodělání utrpení - v iniciaci člověka.
Mně se líbil v jeho pojetí opis kříže jako symbolu utrpení:
"Kříž znamená řád oproti neuspořádanosti, resp. oproti chaotičnosti beztvarého davu. V oblasti psychických procesů má rovněž funkci středu, který utváří řád a proto se také objevuje ve stavech psychického zmatku jako mandala rozdělená do čtyř částí, přičemž psychický zmatek je většinou způsoben invazí nevědomých obsahů. Kříž měl pro rané křesťanství - gnostiky, funkci jako to, co Východ odpradávna chápal jako átmán, tj. jako bytostné já. střed je myšlenkou celosti a definitivnosti. Připomíná dichotomii veškerenstva - polaritu."
C.G. Jung, Obraz člověka a obraz Boha.
Tahle představa "nosit svůj kříž" v rámci osobnostní proměny je mi bytostně blízká. Jde o přijetí utrpení, které není apatické, ale transformační. Tvůrčí.
01.02.2018 - 23:28
| Filtr
Bosch
» Kiyoko
Až na ten závěr bych s tím asi mohl souhlasit.
Kříž měl pro rané křesťanství - gnostiky, funkci jako to, co Východ odpradávna chápal jako átmán, tj. jako bytostné já. střed je myšlenkou celosti a definitivnosti. Připomíná dichotomii veškerenstva - polaritu.
Musela by jsi nejdříve objasnit jak vnímáš polaritu středu který je myšlenkou celosti a definitivnosti. Kde a jak tato polarita vzniká jestvuje či proudí?
Když zvážíme že polarita je myšlena jako proces nikoli statický setrvalý stav.
I třeba takový magnet neustále vysílá a proudí v něm částice ačkoli vnější pozorovatel okem pohyb nezaznamenává, proto by bylo zapotřebí tu myšlenku polarity rozvést.
Pokud je kříž chápán jako átman, jak je potom chápán v symbolice křesťanství brahman. Srovnání s védantou zdá se mi poněkud nešťastné už ze samotné podstaty silně antropomorfizovaného pojetí křesťanského boha.
A nakolik zde mluvíme o reálnosti těchto jevů vzhledem k jejich obsahové podmíněnosti, tzv. prázdnotě? To je pak zdá se už opět jiný, další level.
Nakonec se však tato pojetí v základním přetvářecím účinku příliš lišit snad ani nemusí. Když ovšem opomineme že pravý vnitřní význam takové polarizované cesty ducha byl nejspíše zapomenut někde snad ve středověku nebo dříve..
Což by znamenalo že se bavíme jen o pouhém mentálním konstruktu této cesty.
Kříž měl pro rané křesťanství - gnostiky, funkci jako to, co Východ odpradávna chápal jako átmán, tj. jako bytostné já. střed je myšlenkou celosti a definitivnosti. Připomíná dichotomii veškerenstva - polaritu.
Musela by jsi nejdříve objasnit jak vnímáš polaritu středu který je myšlenkou celosti a definitivnosti. Kde a jak tato polarita vzniká jestvuje či proudí?
Když zvážíme že polarita je myšlena jako proces nikoli statický setrvalý stav.
I třeba takový magnet neustále vysílá a proudí v něm částice ačkoli vnější pozorovatel okem pohyb nezaznamenává, proto by bylo zapotřebí tu myšlenku polarity rozvést.
Pokud je kříž chápán jako átman, jak je potom chápán v symbolice křesťanství brahman. Srovnání s védantou zdá se mi poněkud nešťastné už ze samotné podstaty silně antropomorfizovaného pojetí křesťanského boha.
A nakolik zde mluvíme o reálnosti těchto jevů vzhledem k jejich obsahové podmíněnosti, tzv. prázdnotě? To je pak zdá se už opět jiný, další level.
Nakonec se však tato pojetí v základním přetvářecím účinku příliš lišit snad ani nemusí. Když ovšem opomineme že pravý vnitřní význam takové polarizované cesty ducha byl nejspíše zapomenut někde snad ve středověku nebo dříve..
Což by znamenalo že se bavíme jen o pouhém mentálním konstruktu této cesty.
02.02.2018 - 16:37
| Filtr
Najdise.cz
» Bosch
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Otázku bys musel především směrovat na Junga, resp. si knihu přečíst, abys plně porozuměl tomu, co jsem citovala.
Mně je Jungovo pojetí blízké. Člověk ve svém středu - nositel kříže - sám vnímá a určuje coby bytost polaritu světa. Jde o hodnocení jeho vnímání polarity - co je světlé, co je temné, co je dobro, co je zlo.
Bod středu je tedy člověk sám a jeho nastavení - a opět jsme u integrované bytosti, které nás vede k celistvosti našeho já, od které se následně odvíjí utrpení - tedy to, co on za utrpení sám považuje.
S tím souvisí jeho vlastní transformace, jeho proměna v čase. Toto je z mého pohledu podstata a to jsem chtěla posledním odstavcem také vyjádřit.
=====
Otázku bys musel především směrovat na Junga, resp. si knihu přečíst, abys plně porozuměl tomu, co jsem citovala.
Mně je Jungovo pojetí blízké. Člověk ve svém středu - nositel kříže - sám vnímá a určuje coby bytost polaritu světa. Jde o hodnocení jeho vnímání polarity - co je světlé, co je temné, co je dobro, co je zlo.
Bod středu je tedy člověk sám a jeho nastavení - a opět jsme u integrované bytosti, které nás vede k celistvosti našeho já, od které se následně odvíjí utrpení - tedy to, co on za utrpení sám považuje.
S tím souvisí jeho vlastní transformace, jeho proměna v čase. Toto je z mého pohledu podstata a to jsem chtěla posledním odstavcem také vyjádřit.
02.02.2018 - 17:17
| Filtr
Bosch
» Kiyoko
"Bod středu je tedy člověk sám a jeho nastavení - a opět jsme u integrované bytosti, které nás vede k celistvosti našeho já, od které se následně odvíjí utrpení - tedy to, co on za utrpení sám považuje."
Takže pokud člověk sám něco za utrpení nepovažuje, pak to utrpení není?
Takže pokud člověk sám něco za utrpení nepovažuje, pak to utrpení není?
02.02.2018 - 17:35
| Filtr
Najdise.cz
» Bosch
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ad: "Takže pokud člověk sám něco za utrpení nepovažuje, pak to utrpení není?"
Nácek v koncentráčním táboře, vnímal plynovou komoru jako očistu, Žid, kterého se to týkalo, jako utrpení. To je příklad - nechci sem zahrnovat všechny proměnné o tom, že i tam se mohl vyskytńout nácek, který musel být trvale pod práškama, aby ten pocit z utrpení lidských bytostí také snesl.
Utrpení hodnotí vždy člověk samotný a to i tehdy, když se utrpení týká skupiny lidí - on vyhodnocuje svou realitu, on vychází ze svého středu, kdy hodnotí jednotlivé polarity ve společnosti i ve své osobní realitě.
Hodnocení utrpení včetně míry, je čistě osobní záležitostí, ať už se to týká utrpení člověka samotného, nebo utrpení více lidí v jeho realitě.
Generalizaci nám následně zprostředkovává médium, které nějakým způsobem vyhodnocuje podle většinového nastavení společnosti.
U Inků, nebo Aztéků byl takovým médiem velekněz. Proto lidé v rámci většinového posuzování rituálního vyjímání srdce obětem, vnímalo jako dobro pro ně samotné, ačkoli osobní realita jednotlivce mohla utrpení oběti vnímat jako špatné.
Vyhodnocení, co je a co není utrpení, vychází tedy ze samotného středu bytosti v návaznosti na její integraci sama se sebou. Nakolik je vědomá, tedy probuzená sama v sobě.
=====
ad: "Takže pokud člověk sám něco za utrpení nepovažuje, pak to utrpení není?"
Nácek v koncentráčním táboře, vnímal plynovou komoru jako očistu, Žid, kterého se to týkalo, jako utrpení. To je příklad - nechci sem zahrnovat všechny proměnné o tom, že i tam se mohl vyskytńout nácek, který musel být trvale pod práškama, aby ten pocit z utrpení lidských bytostí také snesl.
Utrpení hodnotí vždy člověk samotný a to i tehdy, když se utrpení týká skupiny lidí - on vyhodnocuje svou realitu, on vychází ze svého středu, kdy hodnotí jednotlivé polarity ve společnosti i ve své osobní realitě.
Hodnocení utrpení včetně míry, je čistě osobní záležitostí, ať už se to týká utrpení člověka samotného, nebo utrpení více lidí v jeho realitě.
Generalizaci nám následně zprostředkovává médium, které nějakým způsobem vyhodnocuje podle většinového nastavení společnosti.
U Inků, nebo Aztéků byl takovým médiem velekněz. Proto lidé v rámci většinového posuzování rituálního vyjímání srdce obětem, vnímalo jako dobro pro ně samotné, ačkoli osobní realita jednotlivce mohla utrpení oběti vnímat jako špatné.
Vyhodnocení, co je a co není utrpení, vychází tedy ze samotného středu bytosti v návaznosti na její integraci sama se sebou. Nakolik je vědomá, tedy probuzená sama v sobě.
02.02.2018 - 17:54
| Filtr
Bosch
» Kiyoko
Pak je na hodnocení utrpení z pozice takového "středu" něco falešně.
Protože takové utrpení je jednou vnímáno jako utrpení a jiným zase jako očista jak říkáš.
Nemyslím si že ani v tak extrémním případě jako koncentrák nemuseli dozorci nutně brát prášky aby zahnali pocit z utrpení.
Jsou i lidé co prožívají blaženost když způsobují druhým utrpení.
I to samé co jednomu působí slast může druhému působit utrpení.
Což zcela popírá tvoji teorii středu. Není směrodatná a už vůbec né pro skupiny.
Nemyslím si že jsme takovéto samojediné jednotky které si samy určují skrze nějaký náš "střed" co je a co není utrpení protože toto prožívání zdá se spíše prochází skrze nás a je součástí něčeho mnohem širšího než jsme my sami.
To konečné vyhodnocování je spíše už jakýsi sensor který jedná na základě předpokladů skrývajících se více v nevědomí než by se jednalo o záležitost sebeurčení.
Což potvrzuje i fakt že nikdy nejsme schopni spolehlivě vyhodnotit situaci s ohledem na to zda budeme či nebudeme při tom trpět, a to ani u tak banálních příkladů jako je návštěva zubaře.
Protože takové utrpení je jednou vnímáno jako utrpení a jiným zase jako očista jak říkáš.
Nemyslím si že ani v tak extrémním případě jako koncentrák nemuseli dozorci nutně brát prášky aby zahnali pocit z utrpení.
Jsou i lidé co prožívají blaženost když způsobují druhým utrpení.
I to samé co jednomu působí slast může druhému působit utrpení.
Což zcela popírá tvoji teorii středu. Není směrodatná a už vůbec né pro skupiny.
Nemyslím si že jsme takovéto samojediné jednotky které si samy určují skrze nějaký náš "střed" co je a co není utrpení protože toto prožívání zdá se spíše prochází skrze nás a je součástí něčeho mnohem širšího než jsme my sami.
To konečné vyhodnocování je spíše už jakýsi sensor který jedná na základě předpokladů skrývajících se více v nevědomí než by se jednalo o záležitost sebeurčení.
Což potvrzuje i fakt že nikdy nejsme schopni spolehlivě vyhodnotit situaci s ohledem na to zda budeme či nebudeme při tom trpět, a to ani u tak banálních příkladů jako je návštěva zubaře.
02.02.2018 - 18:04
| Filtr
Najdise.cz
» Bosch
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ty mě vážně bavíš. To není moje teorie - proto jsem citovala i Junga a to, že je mi jeho pohled blízký. Rezonuje to s mým nazíráním na věc týkající se utrpení.
Ale je fakt, že každý Junga nemusí. Ptal ses na pohledy nás ostatních. Svůj jsem Ti na základě Jungova poznání předložila. A ty napíšeš, že je to falešný. Ještě jednou si přečti svou odpověď a následně ji srovnej s mojí. Vyvozuješ z příkladu nikoli z podstaty, vnímáš formu, přičemž popíráš obsah. Pokus se poodstoupit, abys vnímal celek.
Já Ti svůj, potažmo Jungův, pohled přeci nenutím :)
=====
ty mě vážně bavíš. To není moje teorie - proto jsem citovala i Junga a to, že je mi jeho pohled blízký. Rezonuje to s mým nazíráním na věc týkající se utrpení.
Ale je fakt, že každý Junga nemusí. Ptal ses na pohledy nás ostatních. Svůj jsem Ti na základě Jungova poznání předložila. A ty napíšeš, že je to falešný. Ještě jednou si přečti svou odpověď a následně ji srovnej s mojí. Vyvozuješ z příkladu nikoli z podstaty, vnímáš formu, přičemž popíráš obsah. Pokus se poodstoupit, abys vnímal celek.
Já Ti svůj, potažmo Jungův, pohled přeci nenutím :)
02.02.2018 - 18:29
| Filtr
Bosch
» Kiyoko
Ale já se neptal na úhel pohledu junga. Jestli mi ho předkládáš s tím že je ti blízký proč se cukáš že to není tvůj pohled. Pak to tady nemontuj co si kdo jiný myslí.
Mně se jeví teorie vycházení z nějakého středu (atma) ve vztahu k posuzování/vyhodnocování utrpení jako nesprávná.
Neboť zahrnuje jen prvek osobního jáství.
Utrpení je (i) kolektivní záležitost.
Můžeme trpět nejen na základě vlastního vyhodnocení a postoje k já, našemu centru, ale můžeme trpět i utrpením jiných, existuje například něco jako enviromentální žal.
Jsou situace a tato tam patří, kde vlastní osobnost a naše já, centrum, nehrají žádnou roli, zda věc prožíváme jako utrpení, žal.
Mně se jeví teorie vycházení z nějakého středu (atma) ve vztahu k posuzování/vyhodnocování utrpení jako nesprávná.
Neboť zahrnuje jen prvek osobního jáství.
Utrpení je (i) kolektivní záležitost.
Můžeme trpět nejen na základě vlastního vyhodnocení a postoje k já, našemu centru, ale můžeme trpět i utrpením jiných, existuje například něco jako enviromentální žal.
Jsou situace a tato tam patří, kde vlastní osobnost a naše já, centrum, nehrají žádnou roli, zda věc prožíváme jako utrpení, žal.
02.02.2018 - 19:41
| Filtr
Najdise.cz
» Bosch
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ad: Jak víš že je naše podstata božská?
...nevím jestli i ta Tvoje, ale moje dozajista. Vycházím ze svého bytostného já.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
PS: ale řeknu Ti, že mám co dělat, abych udržela svou fantazii a v představách Tě nepřibila na zeď jako netopýra...pro zhmotnění utrpení, které musím občas v dialogu s Tebou prožívat!
=====
ad: Jak víš že je naše podstata božská?
...nevím jestli i ta Tvoje, ale moje dozajista. Vycházím ze svého bytostného já.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
PS: ale řeknu Ti, že mám co dělat, abych udržela svou fantazii a v představách Tě nepřibila na zeď jako netopýra...pro zhmotnění utrpení, které musím občas v dialogu s Tebou prožívat!
02.02.2018 - 20:00
| Filtr
Najdise.cz
» Bosch
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Cukám se, protože to je pohled Junga a ne můj, který bych vymyslela. Napsala jsem, že ve mně rezonuje, že je mi tahle myšlenka blízká. To, že se Ti jeví jako mylná, je přeci Tvůj úhel pohledu - jak vnímáš, co sděluju. takže určitě by bylo na místě napsat OK, neztotožňuju se, ale nerozporuju. To by ovšem v Tvém případě nebyla pravda, páč Ty rozporuješ rád a úplně nejradši ty ostatní.
Jasně! jsem napsala, že jde o integrované, tedy bytostné JÁ, nikoli o osobní jáství - EGO!!!!
ad: utrpení je i kol.záležitost atd...
Pouze vlastními slovy popisuješ to, co jsem popsala sama. Kde je rozdíl? Enviromentální znamená ze zkušenosti - OK, ale pořád to jsme my sami, kdo se k té zkušenosti, resp. přenosu bud´ připojí, nebo nepřipojí. To je třeba onen holokaust u Židů, staropaměť národů...
=====
Cukám se, protože to je pohled Junga a ne můj, který bych vymyslela. Napsala jsem, že ve mně rezonuje, že je mi tahle myšlenka blízká. To, že se Ti jeví jako mylná, je přeci Tvůj úhel pohledu - jak vnímáš, co sděluju. takže určitě by bylo na místě napsat OK, neztotožňuju se, ale nerozporuju. To by ovšem v Tvém případě nebyla pravda, páč Ty rozporuješ rád a úplně nejradši ty ostatní.
Jasně! jsem napsala, že jde o integrované, tedy bytostné JÁ, nikoli o osobní jáství - EGO!!!!
ad: utrpení je i kol.záležitost atd...
Pouze vlastními slovy popisuješ to, co jsem popsala sama. Kde je rozdíl? Enviromentální znamená ze zkušenosti - OK, ale pořád to jsme my sami, kdo se k té zkušenosti, resp. přenosu bud´ připojí, nebo nepřipojí. To je třeba onen holokaust u Židů, staropaměť národů...
04.02.2018 - 16:13
| Filtr
Najdise.cz
» Bosch
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tam, kde začíná selhávat racio, resp.nemám alternativy řešení, které by zmírnily stav utrpení, pak racio poodstoupí a ke slovu se dostanou emoce.
Buď se člověk zhroutí a skončí na psychiatrii, protože to organismus jako zátěž prostě neunese, a bude zamedikován. Nebo zvolí osobní alternativu a rozhodne se pro jakoukoliv drogu - alkoholovou, nealkoholovou, případně bude chtít situaci vyřešit - ze svého pohledu - do budoucna a spáchá sebevraždu.
V případě, že je povýšena spiritualita - bude hledat zástupně, kdo, nebo co by mohlo pomoct. Pak je na řadě i ona vůle Tvá, nebo jiný náboženský směr, kam se člověk obrátí v zoufalé bezmoci o eliminaci stavu utrpení - ať už je to utrpení přímé, např z důvodu vlastní nemoci, nebo kdy se stane obětí nějakého deviantního chování apod., nebo zástupné, kdy mu onemocní někdo z blízkých, někdo koho miluje a má strach, že o něj přijde. Pak nastupuje i kostel - a to i u jinak skálopevných ateistů. protože naděje, i kdyby to byla jen malá jiskřička, stále je.
A my jsme spirituální bytosti, ať je naším bohem cokoli - kdokoli.
=====
Tam, kde začíná selhávat racio, resp.nemám alternativy řešení, které by zmírnily stav utrpení, pak racio poodstoupí a ke slovu se dostanou emoce.
Buď se člověk zhroutí a skončí na psychiatrii, protože to organismus jako zátěž prostě neunese, a bude zamedikován. Nebo zvolí osobní alternativu a rozhodne se pro jakoukoliv drogu - alkoholovou, nealkoholovou, případně bude chtít situaci vyřešit - ze svého pohledu - do budoucna a spáchá sebevraždu.
V případě, že je povýšena spiritualita - bude hledat zástupně, kdo, nebo co by mohlo pomoct. Pak je na řadě i ona vůle Tvá, nebo jiný náboženský směr, kam se člověk obrátí v zoufalé bezmoci o eliminaci stavu utrpení - ať už je to utrpení přímé, např z důvodu vlastní nemoci, nebo kdy se stane obětí nějakého deviantního chování apod., nebo zástupné, kdy mu onemocní někdo z blízkých, někdo koho miluje a má strach, že o něj přijde. Pak nastupuje i kostel - a to i u jinak skálopevných ateistů. protože naděje, i kdyby to byla jen malá jiskřička, stále je.
A my jsme spirituální bytosti, ať je naším bohem cokoli - kdokoli.
05.02.2018 - 22:09
| Filtr
Bosch
» Kiyoko
toť otázka zda emoce vychází ze selhání racia
jak již jsem jinde zmínil emoce mohou být započítávány mezi racionální funkce
možná že racio je důsledek uspořádání emocí do hrubších strukturálních forem jako myšlenka a posléze slovo..tedy objektivizovaná emoce
spiritualita nemusí nastupovat jen jako záchranný faktor před zoufalstvím a bezmocí a to i tam kde se věci vymykají naší vůli
ale pokud myslíš na téma diskuse ano utrpení bývá nejčastěji spouštěčem hlubších introspekcí které nezřídka vedou i ke spiritualitě
že jsme spirituální bytosti bych jako pravidlo asi nebral ale asi jimi být můžeme pokud už se tak stane..
co vlastně znamená spiritualita?
jak již jsem jinde zmínil emoce mohou být započítávány mezi racionální funkce
možná že racio je důsledek uspořádání emocí do hrubších strukturálních forem jako myšlenka a posléze slovo..tedy objektivizovaná emoce
spiritualita nemusí nastupovat jen jako záchranný faktor před zoufalstvím a bezmocí a to i tam kde se věci vymykají naší vůli
ale pokud myslíš na téma diskuse ano utrpení bývá nejčastěji spouštěčem hlubších introspekcí které nezřídka vedou i ke spiritualitě
že jsme spirituální bytosti bych jako pravidlo asi nebral ale asi jimi být můžeme pokud už se tak stane..
co vlastně znamená spiritualita?
05.02.2018 - 22:38
| Filtr
Onirique
» Bosch
Emoce rozhodně nejsou a nemůžou být započítávány mezi racionální funkce. Přečti si tohle:
http://www.growjob.com/clanky-corpo…
...a zakládám na tohle téma samostatnou diskuzi
http://www.growjob.com/clanky-corpo…
...a zakládám na tohle téma samostatnou diskuzi
05.02.2018 - 23:34
| Filtr
Bosch
» Onirique
Založ si co je ti libo.
Již jsem látku vysvětloval kdo má zájem odpovídající prameny si najde.
To že jsou emoce využitelné ekonomicky jak článek dokládá je dostatečným důkazem jejich racionalizace.
"Výrobky Applu se na racionální úrovni rozhodovacího procesu moc neliší od konkurenčních, přesto se prodávají mnohem dražší – je to hlavně díky silnému a emočně zaměřenému brandu."
Emoce vede k výběru - což je čirá racionalizace emoce když opička sáhne po žlutějším banánu.
Již jsem látku vysvětloval kdo má zájem odpovídající prameny si najde.
To že jsou emoce využitelné ekonomicky jak článek dokládá je dostatečným důkazem jejich racionalizace.
"Výrobky Applu se na racionální úrovni rozhodovacího procesu moc neliší od konkurenčních, přesto se prodávají mnohem dražší – je to hlavně díky silnému a emočně zaměřenému brandu."
Emoce vede k výběru - což je čirá racionalizace emoce když opička sáhne po žlutějším banánu.
07.02.2018 - 15:26
| Filtr
Bosch
Najdeme zde i docela vyčerpávající výklad toho co nazýváme tzv. ne/spravedlnost.
"Svatý Augustin říká kdesi, že nejstrašnějším osudem je štěstí hříšníka.
Vykládá to tak. Mnozí často poukazují na to, že hříšníkům se vede dobře, a dobrým lidem zle.
Podle svatého Augustina děje se tak proto, že každý hříšník vykonal také nějaké skutky dobré. Není člověka tak zvrhlého, aby za celý svůj život nevykonal také něco dobrého.
Ale protože žije tak, že nepolepší-li se, bude věčně zavržen, odměňuje Bůh jeho několik málo dobrých skutků již zde na zemi, aby se i jemu dostalo spravedlnosti, ježto ani všemohoucí Bůh nemůže překročit svoje vlastní zákony a na věčnosti není již možné ty dobré skutky odměnit."
S.7
"Svatý Augustin říká kdesi, že nejstrašnějším osudem je štěstí hříšníka.
Vykládá to tak. Mnozí často poukazují na to, že hříšníkům se vede dobře, a dobrým lidem zle.
Podle svatého Augustina děje se tak proto, že každý hříšník vykonal také nějaké skutky dobré. Není člověka tak zvrhlého, aby za celý svůj život nevykonal také něco dobrého.
Ale protože žije tak, že nepolepší-li se, bude věčně zavržen, odměňuje Bůh jeho několik málo dobrých skutků již zde na zemi, aby se i jemu dostalo spravedlnosti, ježto ani všemohoucí Bůh nemůže překročit svoje vlastní zákony a na věčnosti není již možné ty dobré skutky odměnit."
S.7
12.02.2018 - 10:55
| Filtr
Najdise.cz
» Bosch
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ad: jak již jsem jinde zmínil emoce mohou být započítávány mezi racionální funkce...
Při procházce s jedním ze svých žáků ukázal zenový mistr na lišku, která štvala králíka. “Stará bajka praví, že králík lišce uteče,” řekl mistr.
“Ne,” odpověděl žák s určitostí, “liška je rychlejší než králík.”
“Přesto králík unikne,” trval na svém mistr.
“Proč jste si tím tak jist?” ptal se žák.
“Protože lišce jde o oběd, králíkovi však o život,” odpověděl mistr.
=====
ad: jak již jsem jinde zmínil emoce mohou být započítávány mezi racionální funkce...
Při procházce s jedním ze svých žáků ukázal zenový mistr na lišku, která štvala králíka. “Stará bajka praví, že králík lišce uteče,” řekl mistr.
“Ne,” odpověděl žák s určitostí, “liška je rychlejší než králík.”
“Přesto králík unikne,” trval na svém mistr.
“Proč jste si tím tak jist?” ptal se žák.
“Protože lišce jde o oběd, králíkovi však o život,” odpověděl mistr.
12.02.2018 - 17:45
| Filtr
Bosch
» Kiyoko
nemusíš hned odsuzovat něco jako nonsens jen proto že tomu například nerozumíš neboť máš předem utvořenou nějakou škatulku kterou ti přece nijak neberu a tvé uvažování typu buď anebo (jedno vylučuje druhé) ponechávám stranou
v humanistické astrologii stejně jako v jungově modelu psychických funkcí rozdělujeme funkční typy racionální, které interpretují skutečnost selektivně za pomoci myšlení a citu
a iracionální, které se zaměřují na celkové vnímání skutečnosti nebo možnosti (intuice).
Cítění je často zaměňováno za emoce a afekty, které jsou výsledkem působení aktivovaných komplexů. Emoce, afekt je však výraz hodnotící realitu tedy spadá zde pod funkci racionální přestože emotivně může být zabarveno i vnímání. Ovšem emotivní reakce je selekce, hodnocení např. libosti/nelibosti s následným dopadem do fyzické sféry (na fyziologické fce). Emoci nezapřeš a dá se skrze tělesné funkce zajistit jakožto jasný hodnotící racionalizačni selektivní prvek např.detektorem lží. Má ho ráda/nemá ho ráda-selekce.
Sama si pak můžeš stanovit vlastní kritéria dělení psychických funkcí jak je ti libo když je ti proti srsti uvažovat takto a nebudu to tvé hodnotit hned jako nonsens (pitomost).
"Člověk jako spirituální bytost nemusí své spirituality nikdy využít "
Tak to je jako když řekneš že lidé jsou ve své podstatě dobří i když celý život páchají zlo.
Nejdříve je dobré si zvážit co to ta spiritualita je, než ji začneme zevšeobecňovat jako všelidové vlastnictví. Je to podobné jako když bychom předpokládali boha ačkoli ho nikdo nikdy nezažil neodhalil a jediný důvod který pro toto tvrzení máme je že.."vlastně nevíme".
Proč bychom měli být všichni lidé spirituální když jsme se tak nikdy ani navenek ani uvnitř neprojevili?
Jsme snad všichni paganini i když jsme housle jen občas slyšeli v rádiu?
v humanistické astrologii stejně jako v jungově modelu psychických funkcí rozdělujeme funkční typy racionální, které interpretují skutečnost selektivně za pomoci myšlení a citu
a iracionální, které se zaměřují na celkové vnímání skutečnosti nebo možnosti (intuice).
Cítění je často zaměňováno za emoce a afekty, které jsou výsledkem působení aktivovaných komplexů. Emoce, afekt je však výraz hodnotící realitu tedy spadá zde pod funkci racionální přestože emotivně může být zabarveno i vnímání. Ovšem emotivní reakce je selekce, hodnocení např. libosti/nelibosti s následným dopadem do fyzické sféry (na fyziologické fce). Emoci nezapřeš a dá se skrze tělesné funkce zajistit jakožto jasný hodnotící racionalizačni selektivní prvek např.detektorem lží. Má ho ráda/nemá ho ráda-selekce.
Sama si pak můžeš stanovit vlastní kritéria dělení psychických funkcí jak je ti libo když je ti proti srsti uvažovat takto a nebudu to tvé hodnotit hned jako nonsens (pitomost).
"Člověk jako spirituální bytost nemusí své spirituality nikdy využít "
Tak to je jako když řekneš že lidé jsou ve své podstatě dobří i když celý život páchají zlo.
Nejdříve je dobré si zvážit co to ta spiritualita je, než ji začneme zevšeobecňovat jako všelidové vlastnictví. Je to podobné jako když bychom předpokládali boha ačkoli ho nikdo nikdy nezažil neodhalil a jediný důvod který pro toto tvrzení máme je že.."vlastně nevíme".
Proč bychom měli být všichni lidé spirituální když jsme se tak nikdy ani navenek ani uvnitř neprojevili?
Jsme snad všichni paganini i když jsme housle jen občas slyšeli v rádiu?
12.02.2018 - 18:01
| Filtr
Bosch
» Bosch
jsou však další zajímavé nuance v tomto zákonu
alias transpersonalita lidského druhu..
"Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu. Tomu, kdo koná skutky, se nepočítá odplata podle milosti, ale podle dluhu. Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti.
Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost, Avšak tomu, kdo nekoná skutky, ale věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, se počítá jeho víra za spravedlnost. Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost."
Ř 4:4-5
alias transpersonalita lidského druhu..
"Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu. Tomu, kdo koná skutky, se nepočítá odplata podle milosti, ale podle dluhu. Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti.
Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost, Avšak tomu, kdo nekoná skutky, ale věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, se počítá jeho víra za spravedlnost. Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost."
Ř 4:4-5
13.02.2018 - 10:36
| Filtr
Bosch
» Kiyoko
To tě ctí že jsi nepřišla opakovaně mi ten jak tvrdíš nonsens nemnoha slovy svojí "prostou pravdou" vyvracet.
Jádro diskuse je řekl bych někde jinde.
Zjevně se každý spirituálním nestává i když se o to mnozí snaží. Ale jako motivační materiál by tvé tvrzení o rozvíjení talentu možná u někoho obstálo.
V ducha věří třeba i spiritisti nebo satanisti. Spousta lidí věří v duchy nebo je i vidí a komunikuje s nimi. I řada šílenců v léčebnách. Mnozí z nich se právě rozhodli sami. Co znamená být spirituální jsi vůbec neobjasnila.
Jádro diskuse je řekl bych někde jinde.
Zjevně se každý spirituálním nestává i když se o to mnozí snaží. Ale jako motivační materiál by tvé tvrzení o rozvíjení talentu možná u někoho obstálo.
V ducha věří třeba i spiritisti nebo satanisti. Spousta lidí věří v duchy nebo je i vidí a komunikuje s nimi. I řada šílenců v léčebnách. Mnozí z nich se právě rozhodli sami. Co znamená být spirituální jsi vůbec neobjasnila.
13.02.2018 - 11:45
| Filtr
Buddha/2
Mě by zajímalo, jestli si je pan Alfréd tak jistý, že jeho chápání jejich chápání je správné. Popravdě - moc se mi to nezdá. Přinejmenším bych řekl, že v křesťanství, stejně jako v židovství (a obecně jakémkoli náboženství) jsou diametrální rozdíly mezi chápáním jednotlivců dané jejich úrovní vědomí.
© 2007-2024 Najdise.cz