Nech se smáčet deštěm na podzim uprostřed záříty kapky, jež tolik studí a přitom pálínecháš stékat po své tvářia najednou ji vidíš, snad zrak tě jenom šálí?Stojíte před seboujen na krok vzdáleni,snad jen záchvěv větru projede tebou,snad malá hvězda usídlila se na tvém rameni...Bojíš se natáhnout ruku?Bojíš se dotknout její bledé tváře?Promluvils nebo to byla jen směsice zvuků,jež zařídil ten déšť a z dáli krásná záře?Jedna kapka ošklivátě oslepila na chvíli,když ses znovu jejím směrem podíval,byls tu jen ty a ty kapky co na tvém těle zůstaly...Kam ti zmizela tvá láska,byl to snad jen přízrak noci?Teď přibyla ti na čele smutkem malá vráska,kdo jen může tobě a jí pomoci?Ptej se deště, ptej se větru,poví ti, kam náhle zmizela,ty chtěls ji ohřát ve svém teplém svetruasi to tak nechtěla...Ale chtěla, moc chtěla...