Maminky zdravotní stav - Diskuze a zkušenosti

Háňa* Je toho opravdu nějak moc, za tak krátkou dobu.
Ale nevíme nic. Datum narození, sám o sobě, žádnou odpověď nedá, z toho se dají vyčíst jen sklony, rizikovější, slabší oddobí, dejme tomu. Ale i kdyby takové období měla, neznamená to, že onemocnět, "haprovat" nutně MUSÍ.
Důležitější je, co se v poslední době v jejím životě děje, co ty sklony posiluje a ji oslabuje. A to nevíme.
Ty s ní žiješ ?
Nemyslím to nijak špatně, ale když jsem se zkusila vžít do její kůže, měla jsem pocit, že se nacházím pod mikroskopem. Cítila jsem cizí strach z mých neduhů, nepříjemný pocit, když mi někdo počítá i žilky v očích, ... Je to jen můj dojem, ale zkusila bych ji pořád až tolik nezkoumat. Strach druhých může člověku dost přihoršit. A taky, zní to blbě, ale, ... tolik ji nepotřebovat.

andula1 » Háňa* Těch očí jsem si všimla až když jsem s ní seděla 6h na v čekárně na chirurgii.Žije s manželem a nemyslím si, že by se cítila sledovaná. Spíš,a to opravdu hodně, se nás snaží všechny obstarat, zajistit a nechce s ničím nikoho obtěžovat a nechce od nikoho s ničím pomát. Ona měla opravdu hrozný život a to už od narození a moje dětství s ní bylo taky divoký dnes z ní mám pocit, že nám to vše musí a chce vynahradit. Kolikrát jsem jí už říkala ať se nehoní, odpočívá a když jí nabízíme pomoc, tak protože chceme. Hlavně, ona se starala o nás a tohle je to nejmenší co pro ní můžeme udělat.

Háňa* » andula1 6 hodin v čekárně ... No, z toho by praskla žilka každému. To je úroveň

Asi by bylo dobré, aby začala konečně už obstarávat a zajišťovat sebe a svůj hrozný život vynahrazovala taky sobě. A vás nechala, abyste se obstarávali a zajišťovali sami. Jste přece předávno dospělí a máte svou rodinu, děti, odpovědnost za sebe - není tedy důvod, proč by vás měla obstarávat a zabezpečovat.
Jenomže to jí lze těžko vštípit, pokud má jiný pocit - nějakého dluhu nebo co. Ale říct jí to, aby věděla, jak to vnímáte vy - že vlastně dělá něco, co po ní nikdo nechce a přepíná se úplně zbytečně, to by neškodilo (pokud to tak je). Pokud ne, je na vás, abyste svoje obstarávání vzali do svých rukou.
Pokud se má uzdravit, něco bude muset změnit - v první řadě shodit ze svých zad batoh s potřebami druhých a začít se konečně starat především o sebe.

Cirilla » Háňa* Krásně a moc dobře napsané. Mamince bych povinně pouštěla film Domácí péče, aby viděla kam to vede když člověk pro potřeby druhých úplně kašle na sebe. Duše volá o pomoc a jinak to neumí než přes fyzické tělo. Držím palce ať to maminka zvládne.

andula1 » Háňa* To nevím jak udělat...Dám příklad. Přijedu na kafe a chci se hodinku zdržet. Aniž bych něco naznačila, už mám jídlo na stole s tím , že musím mít hlad a odmítnout jedno znamená, jdu ti uvařit , co máš ráda.Než člověk dojí, má připravené v tašce kompoty a marmelády s tím, že celé léto zavařovala pro nás a musíme si to vzít, protože to s dědou nemůžou všechno sníst.Pak přihodí dětem 2 čokolády a něco k tomu ,že při nákupu na ně myslela a je to pro ně, a ať neodmlouvám.Mezi řečí se ptá jestli něco nepotřebujeme a čím nám může udělat radost.S každým odmítnutím je smutná. ...ona to nedělá jen s rodinou.Pomáhá všem v ulici, krmí toulavé zvířata, nakupuje pro sousedovic psa a kočky, suší byliny které se vždy na něco a někomu hodí a kdyby měla umřít hlady tak poslední jídlo daruje potřebnějšímu. Nedělala to vždy , to až posledních pár let. Nic od ni nepotřebujeme ani nechceme, jenže to ona nebere. Sama měla v životě a byla doba, kdy doma nebylo co jíst.Teď posledních pár let se jí trochu finančně daří a nejde jí to co dělá rozmluvit.
Těch 6h v čekárně bylo když si zlomila tu ruku.Šílený!!!

Háňa* » andula1 Ano, pomoci potřebnému je v pořádku, ale zdravá pomoc je, mám-li poslední rohlík, dát mu půlku, ne celý.
A skutečně potřebnému. Necpat rohlíky tomu, kdo o ně nestojí a nepotřebuje je, jen proto, abych já byla za každou cenu dárce a měla z toho dobrý pocit.
Můj hlad není o nic méně hladovější, než jeho. Moje potřeby nejsou o nic méně důležité, než potřeby ostatních. O tom to je. A platí to obousměrně. Třeba i v případě, že tvoje potřeba je nemít kompoty, zatímco potřeba matky je udat kompoty. Tvoje potřeba je při uspokojování na řadě jako první,
pokud se tedy nechceš také chovat nezdravě.

Podle popisu situace se zdá, pardón, že tvoje maminka je ukázkový představitel pasivně agresivního citového upíra.
Vyznačují se zejména tím, že "dávají, až to bolí" - věci, péči, zájem, laskavosti, oběti, ... bez ohledu na to, jestli o to někdo stojí. Neustále páchají dobro, jak se říká. A když to nejde jinak, své oběti k přijetí svých darů a služeb přinutí - argumenty o "dělám to přece pro vás", smutkem, zklamáním, ublíženými pohledy nebo řečmi, ...
Dělají to ovšem hlavně kvůli sobě, ikdyž většinou nevědomě. Vnitřně se snaží vyvolat v druhých pocit dluhu a nutnosti být vděčni, aby si zajistili nebo udrželi jejich pozornost, zájem, úctu, ... prostě, aby si je udrželi.
Občas, samozřejmě většinou zase nevědomky, odchází do nemoci, aby si oddanost svých "obětí" ověřili. Pokud vše neběží dle jejich představ, přijde čas na výčitky typu: "Já bych se pro ně rozkrájela, a žádný vděk. A v tu chvíli jsou tam, kam směřovali - v roli mučedníka, co se málem rozkrájel, ale nebylo to k ničemu, protože "nevděk světem vládne". A jejich oběti v situaci, ve které, ať udělají cokoli, všechno bude málo. Za to všechno, co upír dělal "pro ně", je přece všechno málo, pokud se taky nerozkrájejí.
Já vím, příjemné čtení to asi není

Píšeš, že taková dříve nebyla - co se stalo ?

andula1 » Háňa* Začalo to asi v době kdy se sestra zamilovala do normálního chlapa a začala žít vlastním životem. Přestala tam denně chodit. Nikdo nic nechce, nepotřebuje....asi ji i chápu. Momentálně zažívám něco podobného a kompenzuji si to prací .

Háňa* » andula1 To dává smysl.
Pokud byla zvyklá žít přes druhé - vímat smysl svého žití a pocit osobní důležitosti v péči o ně, mohla ztratit "smysl života".
Je třeba, aby se naučila žít sama za sebe a pro sebe - aby pocit radosti a spokojenosti ve svém žití nezískávala přes druhé.