osudová láska - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý Nebudu používat přívlastku "osudová". Nevím, jestli nějaká láska je skutečně osudem. Možná je, možná není... A pro mne asi není až tak podstatné o tom přemýšlet. Prostě věci se dějí. A většinou všechno je právě jak má být, ale to se dá posoudit spíše až zpětně.
Stalo se mi jednou jedinkrát, že jsem to vytušil. Dřív, než se dotyčná objevila, jsem věděl, že se něco děje. Ale neměl jsem ponětí, co to bude. Takže třeba to souviselo s něčím jiným, co jsem nepostřehl a mylně si to nyní spojuji s tímto.
Když se dotyčná objevila (to znamenalo pouze zjištění, že někde někdo takový existuje, nedošlo ke kontaktu fyzickému a ani virtuálnímu, virtuálně byla jen zaznamenána), zase něco uvnitř reagovalo. Jenže bylo to umlčováno; byl jsem v jiném vztahu, takže jsem si nic takového nepřipouštěl.
Následovalo časem navázání komunikace a po pár měsících jsme si domluvili shledání. Přestože jsme se do té doby neviděli (vyjma fota), mohu odpřisáhnout, že jsem věděl, jak to dopadne. Setkání bylo pouze potvrzením toho, že dosud tušené je realitou.
Nikdy dříve jsem nevěděl předem, že mi někdo vchází do života. Tady dříve, než se objevila. Před prvním setkáním jsem věděl, co bude následovat. Při prvním setkání jsem věděl, že mám před sebou matku našich dětí. Vše bylo mé mysli známo o krok napřed. A to pro mne bylo znamením.

Netvrdím, že spolu zůstaneme. Nevím. Co já vím, co se stane? Ale i kdyby, vím, že toto bylo v mém životě jedinečné. "Osudový" se přeci nemusí nutně rovnat s "na věky" (do smrti), jediný atd. Nakonec i skrze ty předchozí partnerky jsem došel až sem. Jsem tady a teď.