Hluční žebráci vers. tiše trpící v koutku - Diskuze a zkušenosti

No, docela mne nadzvedla ta poslední výzva na finanční obdarování rodiny, která je postižená požárem - jako kdyby umírali hladem (což ale zdaleka není pravda, jak jsem zjistil).

Tady v tomhle státě se pomoc řeší docela dost systémově - hlavně jde o zdravotnictví, záchranný sbor a sociální finanční oblast - když srovnám např. s USA, kde člověka nechají v klidu chcípnout, pokud předem nezaplatí...

Nějak moc si na to tady někteří zvykli jako na samozřejmost. Vrcholem drzosti bylo tuhle charitu požadovat peticí i po dodaveteli elektřiny...

A další nešvar je tuto charitu zkoušet "vyžebrávat" i v případě, že se jedná jen o pokles životního standardu, ale ne na neúnosnou úroveň (jak bylo i v tom výše zmíněném případu).

Měl jsem v nájmu jednu matku s dítětem. Potácela se s příjmy taktak, ale měla mít sociální dávky, takže jsem ji vzal - vypadalo to jako celkem jistý příjem. Jenže si vlastní blbostí a leností nechala ty dávky sebrat a současně s tím se snažila dítěti stále držet jakýsi zbytečně vysoký standard - drahé hračky, atd. No - jasněže na můj úkor - přestala platit nájem. Takže jsem se nedobrovolně ocitl v pozici přispěvatele na charitu, než jsem měl možnost se jí zbavit.

Docela mne tenhle trend "hlučně nastavené hladové ruky" irituje. Budu muset vymyslet, jak se s tím srovnat.

EDIT: a hlučnost se týká samozřejmě i "žebrání v zastoupení" - o to víc