Jak dlouho si tam ležíš jako zdechlina a čekáš na štěstí, co padá do klína? Proč nemůźeš se zvednout a to hned, předběhnout jiného, co by Tě omet? Což Tobě samotné není téż do řeči, když v Tebe obut nad Tebou neklečí Tvůj přítel drahý, co celý svět proklíná, že z Tvého užitku je pouhá puklina? Jazyku nejbližší oplýváš štěrbinou, touhy mé zaplout v Tě dopředu pominou. Chtěl-li bych souzníti rychlejších pohybů s Tebou už raději budu jen v poklidu....
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)