Zpíváte si? - Diskuze a zkušenosti

Tak když už tu byla řeč o hraní na hudební nástroje (http://diskuze.najdise.cz/prispevek…), zpíváte si?
A kdy a jak? Troufnete si jen ve sprše a s vědomím, že vás nikdo neslyší? Nebo si troufnete před členy rodiny? Nebo jen někde u ohně, kde částečně doufáte, že se ztratíte hlasem mezi ostatními? Nebo zpíváte i o nějaké stupně výš?


Nedávno jsem na toto téma vedl rozpravu. Je zajímavé, kolik lidí si netroufne zpívat jinak, než s pocitem, že je nikdo neuslyší.
Nemám hlas, neumím zpívat... Slýchám to docela často. A v mnohých případech i vím, že nemají pravdu. Jedna kamarádka (tu jsem tedy skutečně nikdy neslyšel zpívat) prý nezpívá od 5. třídy ZŠ, kde jí nějaká „osvícená“ (no spíše ozářená) učitelka řekla, že zpívá hrozně a že zpívat nemá. Tak nezpívala a nezpívá dosud. A více lidí mi řeklo, že jim to někdo řekl (učitelé ve škole vedou), tak od té doby nezpívají, nejvýš právě ve sprše.
Vezmu-li v potaz, jak blahodárný dopad má vlastní zpěv na psychiku jedince, že leckde (neříkám všude), kde nastoupila antidepresiva, by vydatně pomohlo zpívání, nestačím se divit, jak přistupujeme k vlastnímu zpěvu. A jak škola a příbuzenstvo často na dětech páchají v tomto ohledu nevratné škody.
Je zajímavé, že třeba tělocvik považujeme za prospěšný pro všechny. Neroztřídíme v 5. třídě děti na ty, které mají k nějakému sportu talent a jednou třeba mohou se sportem živit, a na straně druhé ty pohybově méně nadané, z nichž nikdy nebude sportovec na profesionální úrovni nebude, a nezakážeme jim cvičit. Některá děcka by to jistě uvítala, ale neuděláme to. Tak proč se zpěvem, který je prokazatelně také prospěšný, se chováme naprosto opačně?

A tak bych chtěl na závěr vyjádřit přání, ať ti, kteří si nezpívají vůbec, se nebáli zpívat si alespoň o samotě, ti zpívající ve sprše aby se nebáli zanotovat si i před někým blízkým, no a ti ostatní aby se také nebáli zpívat o úroveň dále, protože jsem přesvědčen, že většina se podceňuje. A i kdyby vám to trošku, no ujelo, tak co? Dobrý člověk vás nezkritizuje, ale spíše se přidá a ve dvou to půjde lépe. A do duše vám to vnese kousek pohody. A kdo kritizuje, ten za nic nestojí. On jenom říká, jak by to dělal on, kdyby to uměl alespoň tak dobře, jako vy.