Vznáší se tak lehce,jako pírkokolem tebe letí...Duha se ti třpytí v očícha tisíce drahokamůa nádherná píseň,co láska píše...Vznáší se tak lehce,jako mlha nad kopci,překrývá koruny stromůa ty toužíšdotknout se té krásy,co cítíš v srdci...
buba
Dotyk je to velmi něžný,je to dotyk Kněžny.Z doteku toho však vznikne bouře,třpytí se duha,lesknou se louže.V očích žhnou plameny,spustí se sirény,srdce bije jako na poplach,touha je víš,než v korunách.Drahokam v dlani svíráš si pevně,hory se otřásli,praskala země,dohrála hudba,nezazněla ani věta a v mlze na kopci krásná silueta.