je část otčenáše která je podle papeže údajně špatně přeložena dává to logiku protože dokonalý a milující bůh by asi uváděl svoje příznivce v pokušení otčenáš je vlastně v současném překladu důkaz že né satan, ale samotný bůh je pokušitel a takto se modlily celé generace a ke komu vlastně tedy doopravdy..? apropo je vůbec možný vnitřní růst bez konfrontací našich hodnot s vnějším prostředím což hlavně v dnešním světě přináší spoustu pokušení? není silnější formulace například: "dej ať mám sílu s pokušeními bojovat..?"
Pokušení přitom vnímám jako tendenci překračovat hranice dané nižší přirozenosti tak aby expanzivně přebírala vládu nad osobností. Což vede k obžerství, hypersexualitě..domnívám se že ani bůh nedokáže zajistit "neuvádění" v takováto pokušení aniž by tím zabránil vývoji osobnosti. Jak to asi myslel autor otčenáše..? Kdo ví?
Buddha/2
Tipnul bych si, že tahle věta je tam prostě a jednoduše dopsaná mnohem později, protože její smysl jde proti původnímu významu. Prostě víc vyhovuje lidem, kteří za vším svým neštěstím nejsou schopni vidět sebe, ale přehazujou to jinam (chudák Pánbůch a ).