Za oponou všednosti,s láskou, bez níž nemohu žít,se od povinností oprostia snaž se jenom se mnou být…Všechny starosti odhoď stranoua žij jen pro tento okamžikNeboj se říci svému srdci ano,vždyť i ty jsi takový romantik…Kytička v trávě právě vykvetlaty ji trháš a směješ se tak krásněkdyž mi ji podáváš, já poznám, že jsem se v tobě nespletlamáš pro mě totiž v záloze i básně…Co jen můžu ti dát já na oplátku?Snad jen sama sebe.Nebo bys chtěl kávu a k tomu sladkou oplatku?Já snesla bych ti modré z nebe…
Renor
» Zitto
Má noční košilka je snad jak z pavoučích sítí stvořena a možná voní jako sladká vanilka… do čokolády s láskou vložena…
Nebo možná trávím noci v pyžamu, jež se té kráse vůbec nemohou rovnat... Snad tím, tvé představy nijak nezklamu, musíš snad své myšlenky si v hlavě srovnat?
Třeba před usnutím trávím svůj čas v županu a po jeho sundání nezbude nic na mém těle… Nebo po prohýřené noci ráno vůbec nevstanu a studený pot bude stékat po mém čele…(to jak mi bude špatně…)
Nebo já vůbec nepůjdu v noci spát a budu svou touhu znovu a znovu si v mysli přehrávat, nebo prochodím noc kroky pod hvězdami a budu přát si,aby spočinuly pod mými nohami
Ano, radši nepůjdu vůbec spát a s hvězdou, jež mi spadla do klína, si radši budu až do rána hrát…