Přečetla jsem si znovu s odstupem mnoha let knihu autora Osho: Život láska smích. Osho v ní mimo jiné říká, že sobectví je přirozené a nesobectví je vnucené. Hovoří také o službě člověka člověku v souvislosti s náboženstvími. Říká, že službou člověku tohoto člověka ponižujeme. Hovoří o sdílení. Četl jste tuto knihu někdo? Ztotožňujete se s těmito postoji? Já ano. Najdu zde někoho, kdo smýšlí podobně? Dana
MG34
Knihu jsem sice nečetl, ale ten fragment myšlenek, co píšeš - s tím víceméně souhlasím.
Sobectví je naprosto přirozené - děti se tak rodí. Ale nekorigované sobectví není životaschopné (alespoň ne jako celospolečenské klima) - to je druhá strana mince. Na to je nás tady už moc. To mohlo fungovat jen v dobách, kdy se dávní sběrači a lovci potkávali maximálně tak na hranicích svých obrovských teritorií.
Takže nesobectví je vnucené zejména naším velkým množstvím a omezenými zdroji, které máme k dispozici.
Služba člověka člověku toho obslouženého nechává degenerovat v nečinnosti, takže jistým způsobem i ponižuje.