Do srpna letošního roku jsem to měla dost divoký,proběhlo opravdu hodně změn a to po všech směrech.Od toho srpna jsem nechtěně nucená být stále sama, přemýšlím nad životem a co od něj vlastne chci a očekávám.Všechno tohle přemýšlení mi na psychice nepřidává a v kombinaci s předvánoční dobou je to děs. Aby toho nebylo málo. Pracuji v domově důchodců /předtím v nemocnici/ a už kolik let se potýkat se stářím, bolestí,utrpením a i smrtí. Vždycky jsem to zvládala a snažila se být oporou, ale nějak mi teď dochází síla. S blížícím se koncem roku vidím jak z lidí odchází život a mění se před očima.Je toho moc. Dnes se nám udusila paní jídlem a nedokázali jsme jí nijak pomoc. Už je ten letošní rok strašně únavnej a vím, že v příštím roce budu ještě pokračovat. KDE VZÍT SÍLU ??? Po dnešku už mám všeho plný zuby
Lokii
Obdivuju každého kdo dokáže pracovat v takovém prostředí, ale ať už je to ušlechtilé sebevíc, tak to na lidech zasnechává stopy a pokud člověk neni psychopat, tak mu to dost ubližuje. Někdo takovou práci asi dělat musí, ale za tu cenu psychického zdraví a téměř žádného platu se mi to zdá jako šílenství.