Sám víš, že má tvář, je často slzami zalitá,teď však jsou to slzy štěstí…Mé srdce se láskou celé rozkmitá,když tvůj příchod náš poštovní holub mi zvěstí…Posílám ti po něm psaníčko,že na tebe čekám,žes až po okraj zaplnil mé srdíčko,já napsat ti to honem spěchám…Snad dopis dojde ti dřív,než u mých dveří zazvoníš.Pro tebe to není žádný div,když ho na svém okně náhle uvidíšS díkem přečteš si ten vzkaza jeden pro mě pošleš zasJá nepřestanu čekatJá nepřestanu doufat…Alespoň v mých snech…Co vyráží mi dech…
Renor
» Zitto
Tvá křídla holoubku milý, jež pyšní se krásným barevným peřím, by nestačila Kopretince ani na chvíli… Ona totiž na svého prince stále věří a nezáleží ji na tom, jak si čepýří své peří… Ona ho stále vyhlíží u svých dveří, i když tomu, že by přišel stále méně věří…
Renor
» Zitto
Těžko říct, co stalo by se se mnou kdyby najednou u mých dveří zazvonil já zaháním raději tu myšlenkou pouhou třeba jak by se pro polibek ke mně naklonil...
Možná, že by mě z modlb musel probírat to jak by se mi z něho zatočila hlava nebo by mě musel podpírat jak by se mi podlomila kolena...
Nebo bychom oba jenom stáli a hleděli na sebe... třeba bychom slyšeli krásnou hudbu jež zní v dáli možná bychom si vzpomněli na nebe