Stoupám po kamenných schodech, otočím se,vidím kopcovitou krajinu a vnímám jak jsem vysoko.Pokračuji v chuzi a potkám starou ženu. Už nemůže a tak ji podpírám a pomáhám stoupat k vrcholu.Zas vidím kamenné schody a mé nohy obuté v bílých páskových pracovních botech a bílé nohavice kalhot. Přicházím na vrchol hory kde je hrad ,ale vidím z něj jen vysoké kamenné zdi.Utíkám a jsem vystrašená.Padám z hradeb dolů, cítím a vidím dopad na bílý sníh.Klouže mi to a padám dál. Držím se za kameny, snažím se dostat zpět ,ale nejde mi to.Nohou se snažím vyhoupnout k zábradlí které se objevilo . Za zábradlím sedi klidný muž a pomáhá mi dostat se ven. Děkuji mu a on jen odpoví, rádo se stalo. Otočím se a vidím v dálce kamenné nádvoří a vysoké zdi s ochozem. Má dcera vbíhá na nádvoří kde ji honí skupina ozbrojených mužů.Jednomu vytrhne z ruky samopal a otočí ho proti němu.Bojím se...ale ta zbraň se jí zpomaleně v ruce promění v krásnou černou kočku,která jí vyskočí z dlaní a utíká pryč.
tronco
Jů. To není divný sen. To je pěkný. ... Těch archetypů. Paráda. .... dnes mam vyplou bednu, ale jeste se sem dostanu, abych se zadumal, ale nejsem zadny snar a vlastne ani snilek...