Akce a reakce - Diskuze a zkušenosti

Jsem rád, že se ono iluzorní "právo na reakci" postupně rozplývá.

Rozhodně neplatí, že při akci je nutné snášet reakci (zvlášť když je reakce nevyzrálá). Reakce může být odkloněna do své vlastní smyčky, kde si klidně může cyklit dle libosti. Není nutné ji snášet.

Mám rád okamžiky zlomu, kdy se věci mění. Začíná nová éra, éra klidu, separace a pravděpodobně i pokusů o obcházení nového pořádku.

Ta chvíle, kdy to bylo na spadnutí, ale ještě o tom skoro nikdo nevěděl, je úžasná - lepší než cokoliv potom. Přirovnal bych to třeba ke scéně, kdy ss-ák křičí na vězně v koncentračním táboře a zezadu k tomu ss-ákovi už nečekaně přistupuje spojenecký voják s namířeným samopalem a chystá se ho vyzvat ke kapitulaci. Vězeň má situaci před sebou jako na dlani a ví, že v příštích chvílích bude svobodný. Ale právě tento krátký okamžik zlomu, kdy svoboda je jen pár metrů od něj, si užívá ze všeho nejvíce a stále se k němu vrací. Tohle asi pochopí jen archetypálně podobní lidé.

Je to jen volný proud mých myšlenek - diskuze je možná, ale moderovaná. I když...