Procházka podzimní krajinou.Když dítka stromů se v barevné lístky proměnía najednou...Letí si vzduchem-snad na mé dlani také spočinou,má víra v tuto krásu se nikdy nezmění...S rukama nad hlavou já nechám se jimi ovívat.Svět se tak krásně točí,ta krása nutí mě se na ni nedívatzavřu proto svoje oči...A jen dýchám, zhlubokaa nasávám tu krásnou lesní vůni.Jeden z lístků padá do potoka,další zas skončil v nedaleké tůni...Všude je ta krása rozseta,všude leží krásné lístky podzimu. Já neskrývám, že jsem jak malá holka dojata.Zda mám zemřít, tak teď, prosím, ať tady navždy spočinu.Ta krása a vůně však není nic, pokud jsi tu se mnou a držíš mě ve svém objetí...Náhle zapomenu na vše, co zdálo se být pro mne vše nebo i víc...a přeji si ať i poslední lístek z mé dlaně odletí.To vše, když jsi se mnou...
buba
Ty jsi talent,talentů,na všechno máš odpověď,co do srdce se vpíjí,Ty jsi člověk úžasný,co žije poesií.Do hloubi duše umíš jít,a zasáhnout tak každý cit.Jde Ti to skvěle,to přeji Ti vřele,ať nadále vzkvétají tvá díla,jsi prostě,jak pohádková víla,a moc milá.