pohlcujici matka - Diskuze a zkušenosti

Crumb "Pohlcující matka" je např. matka, která než aby dovolila svému synovi, aby se od ní odpoutal, raději ho "pohltí". Připoutá ho k sobě výčitkami, citovým vydíráním apod., nedovolí mu navazovat vztahy atd. (to se samozřejmě může týkat i dcer). Jako "pohlcující matky" jsou také označovány matky, které dokáží uskutečnit "nejhorší noční můry svých dětí" (trefně je to vyjádřeno např. v písni "Mother" od skupiny Pink Floyd).

tronco » Crumb Souhlas. Nevim, jestli ma vyznam neco doplnovat. Neznam to ze snare, ale vychovou autokrativni dominantni hystericke zeny. V takovem pripade vychovala dva rebely, kteri se vzepreli ztrate osobitosti a jednoho rozmazleneho caparta, kteremu nahrazovala predesle chyby ve vychove.... Pretrzeni pomyslne pupecni snury je letity boj v dospelosti....

Crumb » tronco Ano, popsal jsi to trefně. Myslím, že "pěkným" příkladem "pohlcující matky" je také posesivní matka Normana Batese z filmu Alfreda Hitchcocka "Psycho".

tronco » Crumb Co je to posesivni ?
Vnimam tam ... position ... matka na sve pozici. Neustupna ? Jen tipuji, nechce se mig ůglit
Bry rano Vietname.

Crumb » tronco "Posesivní" znamená "přivlastňovací"; přičemž v tomto případě je myšlen vlastnický či majetnický vztah. Příklad matky Normana Batese patří k těm extrémním.

Myslím, že označení "pohlcující matka" lze vztáhnout i na poněkud hanlivé označení "opičí láska". Přesněji je to "opičí rodičovská láska", která je definována jako "přehnaná fixace rodiče na dítě". Jde o nadměrnou až přespříliš protektivní (ochranářskou) rodičovskou lásku k dětem, o péči, která neposkytuje dítěti svobodu v pravém slova smyslu, odpírá mu možnost zdravě se psychicky vyvíjet, brání mu rozvinout se a škodí často jeho budoucímu životu. Opičí láska může ale zahrnovat i takový přístup, který naopak nestanovuje dítěti téměř žádné hranice, což se pak může projevit např. tím, že se dítě může cítit ve světě ztracené, dezorientované atd.

Nic z výše uvedeného obvykle nedělá rodič vědomě, nemá úmyslu svému dítěti nějak ubližovat. Naopak rodič s opičí láskou si může myslet, že se pro své dítě hodně obětuje, že pro něj dělá maximum. Termín "opičí láska" vznikl asi z toho, že matky opice často nosí svá mláďata a nechtějí je pustit z náruče a jsou zároveň obětavými, pečlivými a starostlivými matkami. Opičí láska lidských matek ovšem může nevědomě sledovat i egoistické cíle. (Je však třeba doplnit, že opičí lásku mohou projevovat i otcové.) Takže nejspíš i v rodičovství jde o to držet se nějaké střední cesty, dávat si pozor na extrémní přístupy - "nedusit" dítě, ani ho nerozmazlovat atd. -, což se snadno řekne, ale hůře vykoná.

tronco » Crumb ... dobry psychologicky rozbor... to je z Tve hlavy, nebo jsi pouzil napovedu pritele na telefonu? ...chtel jsem tez napsat, ze je dulezite to uvedomeni si toho, ze to rodic dela s nejlepsimi umysly, i kdyz to dela uplne na ale proste lepe to neumi. To je dobry zaklad k odprosteni se od te nepravosti pro dite... Nehazet chybu na sveho rodice, protoze hnev na druheho je paradoxne stejne pouto jako sympatie...

Crumb » tronco Jsem otcem dvou dětí, dnes už dospělých. Když byly malé, přečetl jsem si něco o rodičovství, abych se o něm poučil. Mám také několik zkušeností ze svého okolí - znám pár případů pohlcujících matek a opičí lásky. Takže to nemám všechno ze své hlavy. Něco si pamatuji z četby, něco je zkušenost.

tronco » Crumb Ocenuji Tvou zkusenost ;) Ale ne, aby Ti rostl z toho Tvuj Egousek

Crumb » tronco Pokud jde o mou "zkušenost", není ani co oceňovat. Nejsem žádný "super-otec". Zkušenosti přicházejí během rodičovství tak nějak samy. Někdy to bývají i pěkné pecky, po kterých může mít rodič pocit, že jeho "Egousek" je zadupanej hluboko do země. Četba o rodičovství může pomoci. Někdy ale nastanou situace, kdy člověku nepomůže ani halda manuálů o rodičovství.

Smutná pravda je také to, co zmínila Háňa, a sice, že děti často "všechnu vinu nahází na své rodiče". (Někdy to vypadá, že je to v dnešní době docela "trendy".) Je fakt, že existují fenomény známé jako "pohlcující matka" a "opičí láska", ale jsou i děti, které dokáží pěkně zatopit svým rodičům. V jedné knize jsem četl přirovnání, které říká, že děti jsou malé ryby, které okusují tělo velké ryby.

Myslím, že i v procesu rodičovství se dají uplatnit slova, která napsal Cervantes: "Quien no cae no se levanta."