Pozemšťan vymyslel podle mne krásné téma "otevřenost ve sdělování skutečného nejvnitřnějšího postoje". To se týká mnoha lidí, rád bych diskuzi na toto téma zachoval, tedy bez mazacích orgií.
Pro inspiraci ocituju tato slova: "Cítím potřebu mít tu možnost necenzurovat svoje myšlenky a s úlevou si dopřát tu nádheru být naprosto uvolněná s někým blízkým..., ale zase si myslím, že jsou třeba ryze ženský věci, který je lepší zbytečně nepitvat a je lepší je řešit je s kámoškou, podobně i u muže. A je tu u někoho možná ještě něco, kam nepustí vůbec nikoho, nebo né hned, což se mě myslím netýká ale dokážu to respektovat. Vůbec si myslím že spousta věcí chce svůj čas a tak to může bejt jenom čím dál tím hezčí a silnější ne?"
Bosch
zajímavý je ten stupňovací výraz, hezčí, silnější, ..nejsilnější? já se třeba slabý necítím a nemám potřebu větrat nitro myšlenky sdílím vědomě aniž bych v tom viděl nějakou úlevu
Bosch
» dan162
pozor neplést s přirozenou vnitřní potřebou komunikovat která je obzvláště u konstitucí typu "vzduch" silně dimenzovaná nejde o to naši vnitřní přirozenost potlačit, nebo měnit, ale poznat vycházím z toho že v člověku je všechno dobře aby si to uvědomil je zapotřebí aby jednal vědomě né pod diktátem sklonů to co se může zdát druhým jako slovní průjem může být součástí přirozeného harmonického celku, což nastává tehdy, když daný subjekt "ví co činí" nejen si to myslí že "ví co činí" bývá v tom velký rozdíl