Drak a blázinec - Diskuze a zkušenosti

(Dlouho jsem neměl sen ve snu. Ale občas je mi tato zvláštnost dopřána.)

Nevím jak a proč jsem se tam octl, ale byl jsem zavřený v blázinci. Zda oprávněně, to jsem ze snu nedokázal posoudit. Ale pocity ve snu prožívané byly nepříjemné, bylo to skutečné vězení, kdy jsem nemohl opustit oddělení. A byl jsem přesvědčen, že tam nepatřím, ale za co jsem tam byl, to se ve snu nedalo zjistit.
Snad pro své přesvědčení jsem odmítal léčbu a polykal léky, když to šlo, jen na oko. Někdy jsem je polknout musel. A závistivě jsem koukal zamřížovaným oknem ven na ty venku, kteří měli volnost (často také pacienti, kteří však mohli opustit oddělení alespoň někdy).
A pak jsem ve svém pokoji v léčebně spal a zdál se mi sen, kterým jsem se přenesl do svého dětství. Viděl jsem sám sebe jako kluka. Byl podzim a pouštěl jsem někde na poli draka. Bylo tam více dětí a více draků, ale já se soustředil jen sám na sebe. A cítil jsem takový ten dětský strach, aby drak letěl, ale aby se neutrhnul (a neuletěl). Možná i kvůli ostatním, aby se mi nesmáli, že můj drak neletí. Skoro tam byl až pocit, jako by drak byl živý (v reálu k některým věcem takový vztah mívám). Tak jsem viděl malého sám sebe a vnímal své pocity, když jsem mu povoloval a přitahoval šňůru.
Najednou jsem já dospělý (snící - pozorující) pochopil, že ten drak musí uletět, že jsem jako dítě udělal chybu, že jsem ho nenechal uletět. A křičel jsem na sebe: "Pusť ho! Musí uletět!" Jako bych nejednou věděl, že když ten drak uletí, tak já nebudu v blázinci a nebudu mít svobodu jen v snění! Ale ať jsem křičel, jak jsem křičel, tak to dítě toho dospělého neslyšelo a naopak se bálo, aby drak neuletěl... A přitahovalo ten špagát... A já jako bych visel na druhém konci, tak připoután a neschopný odletět, jenže mne na špagátu drželi ti v blázinci, kteří mi berou svobodu a nenechají mne letět...