Tvůj panenský výraz, nevinný, když provádím svůj oblíbený, nečekaný příraz, na mojí přítomnost si již zvykáš, mé ruce Tě jemně ovíjí, při tom vždy vášnivě vzdycháš.
Tak už tu nekvákej. Nechceš slasti plné porce? Rozhodni se a teď chvátej. Ať máme mezi sebou tenisové dvorce.
Etiky předsudky v sobě bořím. Koukáš na to jako fena. S jakou vervou v Tě se nořím, div že nekape nám z huby pěna.
Prirážíš a již mi nevykáš, měníme se na necudné plémě, rychlostí gepardovi tykáš, dávám v to bezmezné množství sémě.
Prvoplánový velký amor, zůstali jsme před sebou nazí, nedbale červený semafor, jako dva citoví vrazi.
Odpočinu od zločinu? Vzdáním se srdečních luků? Co si s tím teď počinu? Zeptám se obézních nebeských kluků.