stání u kasy a vůbec ve frontách - Diskuze a zkušenosti

dan162 Důchodci většinu života prožili v socialistických frontách, kde si člověk jednak musel hájit pozici a druhak to bylo dost natěsno. Osobní prostor tehdy byl asi mnohem menší, nějaká práva jednotlivce hahaha. Ve frontě se probralo všechno, emoce lítaly (živené strachem jestli to nevyprodaj), někdy to bylo na dost hodin čekání, vlastně to byl společenský život.

Jsem asi někde uprostřed, nemám problém s moc blízko ani moc daleko, vnímám to jako akorát, můžu tak i tak. Když už někdo lepení přehání, tak nemusím vytahovat žádný fuj pohled, stačí se naopak přiblížit k němu blíž. Tak se dá když jsme tady ta jedna rodina (=my ve frontě) vmísit se do hovoru, poptat se na nákup, mladší lepič protáhne xycht, vdálenost přirozeně upraví, starší lepič se rozpovídá.

Loreena Mckennitt » dan162 stačí se naopak přiblížit k němu blíž, když jsme tady ta jedna rodina (my ve frontě), vmísit se do hovoru, poptat se na nákup..."

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele :):):), který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Máš pravdu, já si ty fronty (bohužel díky mému věku ), pamatuju. Jako to bylo fronta na banány,melouny, fronta na maso, fronta v sámošce. Z toho by mladý pán zešílel . Bylo to na těsno, ale často se potkávali ti, kteří se znali, ač třeba jen od vidění.A taky kdejaká krámská při troše času byla drbna a psycholožka zároveň .Nebo třeba zelináři byli potěšeni z mladých žen a vtipkovali(doma jsem kvůli tomu měla málem rozvod, protože pojal mírné podezření, když byla plná lednice mrkve ).
Já mám spíše pocit z těch velkých obchodů, že se tam nerado chodí kvůli tomu chaosu, který se přenáší potom na nakupující, stačí si všimnout, jak často se při nákupu hádají partneři .