Když znáš osud a nemůžeš ho změnit, jedině přijmout
Máte někdo stejnou zkušenost? Víte, že se něco stane, ale v hloubi duše tomu věřit nechcete, protože to není nic hezkého. Potom to přijde. Vaše predikce se vyplní, vy jen stojíte a zíráte.
Příklad: Máte vidinu, že někdo vámi blízký umře. Predikce se vyplní. Následují otázky: Mohl/a jsem tomu zabránit? Odpověď je NE. Byl to osud, ale proč znám osud, když ho nemohu změnit? Je důvodem čas a přijetí dané situace, která by byla mnohem horší, kdyby se o ní dopředu nevědělo?
Možná jsem jen blázen, ale zajímá mě, jestli to tu vidí někdo stejně a má podobné zkušenosti.
Sosna zvlčelý
» aktigram
Velmi! Ovšem je důležité vědět, co je skutečná modlitba. Nemusí v ní zaznít slovo Bůh, žádný svatý, anděl... Nemusí být dokonce ani sepnuty ruce. A přeci to může být nejsilnějí modlitba, která má moc zvrátit mnohé... To neznamená, že tak, jak si my představujeme.
Každá dobrá myšlenka a dobrý čin může být modlitbou.
Sosna zvlčelý
» MG34
Vím, že nejsi rád, když na Tebe reaguji. Ale vlastně reaguji na názor, tak snad neva... Jeden sportovec: "Pane Bože, dej, ať vyhraju! Budu se za to modlit pravidelně, přinesu oběti, budu Tě blahořečit!" Druhý: "Děkuji, že mám možnost být zde!"