Když znáš osud a nemůžeš ho změnit, jedině přijmout
Máte někdo stejnou zkušenost? Víte, že se něco stane, ale v hloubi duše tomu věřit nechcete, protože to není nic hezkého. Potom to přijde. Vaše predikce se vyplní, vy jen stojíte a zíráte.
Příklad: Máte vidinu, že někdo vámi blízký umře. Predikce se vyplní. Následují otázky: Mohl/a jsem tomu zabránit? Odpověď je NE. Byl to osud, ale proč znám osud, když ho nemohu změnit? Je důvodem čas a přijetí dané situace, která by byla mnohem horší, kdyby se o ní dopředu nevědělo?
Možná jsem jen blázen, ale zajímá mě, jestli to tu vidí někdo stejně a má podobné zkušenosti.
Najdise.cz
» BoschSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Neferlin, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Smrt je přechod.... Pro někoho iluze. Co je jinak? Tělo zemře, duše ne. Je tu pořad. Jen my žijeme v materiálním světě a ztrátu pojime s bolestí. Takový domorodý národy smrt oslavují, my to máme spojeno se smutkem.