Zrcadla v soběstále se ptámzda v každé doběnejlepší jsem sámZrcadlo ochočenéza to si ho platímodpovědi naučenéneochotně vrátíHnán svou ješitnostíego svoje živícnemám nikdy dostichvály chci co nejvícPak náhle se to stalokonec s pokrytostídlouho už mi lhalojá jsem zrudl zlostíZrcadlo vzal a roztříštilvšak sobě jsem tím ublížilv každém kousku teď svou bídu vidímne jednou ale stokrát se já stydímTak jeden střep jsem vzalžílu si s ním podřezala čekal konec...Tys mi ránu obvázalajemně si se při tom smálaza ruku mě vzalapusu na tvář dalado kopretin uložilao nás mluvit zakázalaA tak křičím mlčenímže zrcadlo nezměnímže však můžu změnit sebesvojí něžnou vírou v tebe ...a láskou k tobě - Kopretinko moje